Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 617/13 ECLI:CZ:US:2013:4.US.617.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court ruling on marital property division due to lack of constitutional violation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 617/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected Viktor Víška's constitutional complaint against the Supreme Court's decision regarding the division of a dissolved marital community. The applicant argued that lower courts failed to properly evaluate evidence and exclude a specific loan from the marital assets, claiming a violation of constitutional rights. The Court ruled that mere disagreement with factual findings or legal reasoning does not justify constitutional intervention, as the Supreme Court's decision was sufficiently reasoned and did not exhibit extreme inconsistency with established facts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional courts cannot substitute general courts' assessment of facts and law, intervening only in exceptional cases of extreme inconsistency between legal conclusions and factual findings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal marital property division Supreme Court review factual assessment standard constitutional intervention limits

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti Ing. Viktora Víška, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, AK se sídlem 1. máje 535/50, 460 02 Liberec III-Jeřáb, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2012 č. j. 22 Cdo 51/2011-295, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhal zrušení shora označeného rozsudku Nejvyššího soudu vydaného v řízení o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále jen "BSM").

Stěžovatel nesouhlasil s tím, že obecné soudy nezahrnuly do BSM částku 945 000 Kč, kterou představovala půjčka od Vladimíra Šefla, namítl, že se s jeho argumenty dostatečně nevypořádaly a vyjádřil přesvědčení, že v důsledku nesprávného hodnocení důkazů nedostatečně zjistily skutkový stav.

Z rozsudku Nejvyššího soudu a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 7. 6. 2010 č. j. 36 Co 491/2009-268 (poznámka pod čarou č. 1), připojených k ústavní stížnosti, vyplynulo, že Nejvyšší soud zamítl dovolání stěžovatele proti rozsudku, jímž krajský soud částečně potvrdil a částečně změnil rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 11. 6. 2009 č. j. 16 C 107/99-225 (poznámka pod čarou č. 2) a rozhodl o vypořádání zaniklého bezpodílového spoluvlastnictví manželů - stěžovatele a Heleny Barešové. Po doplnění dokazování odvolací soud ve vztahu k půjčce změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že návrh stěžovatele na vypořádání této pohledávky zamítl (výrok V.); toto rozhodnutí Nejvyšší soud v dovolacím řízení označil za správné. S odkazem na současnou judikaturu a shodně se soudem odvolacím vyložil, z jakých důvodů nebylo možné považovat předmětnou půjčku za společný závazek obou manželů.

Ústavní soud přezkoumal napadený rozsudek Nejvyššího soudu z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.

Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi vyložil, že nemůže nahrazovat hodnocení obecných soudů, tj. skutkové a právní posouzení věci, svým vlastním [srov. nález

sp. zn. III. ÚS 23/93

ze dne 1. 2. 1994, N 5/1 SbNU 41 (45-46)] a do rámce, ve kterém obecné soudy vykonávají nezávisle svoji činnost, ingeruje jen ve výjimečných případech. Zpravidla tak činí pouze v případech, kdy právní závěry soudu jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci soudního rozhodnutí nevyplývají. Ústavní soud ve své dosavadní rozhodovací praxi rovněž identifikoval, jaká pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mají ústavně právní relevanci a odůvodňují zásah Ústavního soudu nález (srov. nález

sp. zn. IV. ÚS 570/03

ze dne 30. 6. 2004, N 91/33 SbNU 377). Taková pochybení však v projednávané věci neshledal.

Z odůvodnění napadeného rozsudku Nejvyššího soudu je zřejmé, že po provedeném dokazování odvolací soud vyjádřil jiný právní názor na skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně, a ve věci změnou rozsudku sám rozhodl. Z jeho rozhodnutí je seznatelné, na základě jakých důkazů dospěl k závěru, že z předmětné půjčky byl zavázán pouze stěžovatel, a že tato nikterak nesouvisela s majetkovým společenstvím účastníků řízení. Ústavní soud považuje napadený rozsudek dovolacího soudu za dostatečně odůvodněný i ve vztahu k uplatněné dovolací námitce, že šlo o vnos jednoho z manželů do BSM. Maje i jinak rozhodnutí ústavní stížností naříkané za zcela souladné s kautelami ústavnosti, může v dalším na jeho odůvodnění toliko odkázat.

K ústavně právní argumentaci čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud uvádí, že prostý nesouhlas stěžovatele s hodnocením důkazů či právním názorem přijatým na základě zjištěného skutkové stavu sám o sobě nemůže přivodit kasaci soudního rozhodnutí [srov. nález

sp. zn. I. ÚS 157/96

ze dne 12. 3. 1997 (N 26/7 SbNU 165)], a žádný jiný důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatelův odkaz na nález ze dne 24. 7. 2012

sp. zn. IV.ÚS 3782/11

Ústavní soud nepovažoval za případný, neboť v projednávané věci nedošlo k pochybení, které v označené věci přivodilo vydání kasačního nálezu.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 12. března 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu

1) Ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2010 č. j. 36 Co 491/2009-275

2) Ve znění opravného usnesení ze dne 12. 7. 2010 č. j. 16 C 491/2009-273