Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court rulings on lease contract termination.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against civil court decisions regarding a lease contract dispute. The applicant argued that lower courts erred in fact-finding and violated fundamental rights, but the Court found no such violation. The Court ruled that the lower courts properly evaluated evidence and applied the law without infringing on constitutional principles.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary court decisions unless a fundamental right is clearly violated, and it must defer to lower courts' fact-finding and legal assessment when they act within constitutional bounds.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Vladimíra Šmejkala, zastoupeného Mgr. Soňou Adamovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Pplk. Sochora č. 740/34, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. listopadu 2012 č. j. 32 Cdo 2979/2011-388, rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2011 č. j. 21 Co 749/2010-351 a Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. června 2010 č. j. 26 C 329/2008-299, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnil svou ústavní stížnost tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že usnesení Nejvyššího soudu a rozsudky soudu I. a II. stupně považuje za nespravedlivé, když soudy dospěly ke svým rozhodnutím na základě nesprávně zjištěného skutkového stavu a když jejich některá konstatovaná skutková zjištění ani neodpovídají provedeným důkazům. Poukázal na okolnosti, za kterých předčasně došlo k ukončení leasingové smlouvy, na základě níž převzal k užívání vozidlo, na povinnosti soudu vypořádat se se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a také tím, co účastníci tvrdí - tuto povinnost nesplnil ani odvolací soud, který se zcela ztotožnil se zjištěními Okresního soudu Praha-západ, jeho rozhodnutí, kterým byl zavázána k zaplacení částky 202 000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 171 413,- Kč a s úrokem smluvním, potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání, to však bylo odmítnuto jako nepřípustné.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně s poukazem na obsah dovolání, na znění § 237 odst. 1 písm. c), § 241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 občanského soudního řádu rozhodl tak, jak v jeho výroku obsaženo. Soud II. stupně k odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, důvodně se zcela ztotožnil s jeho skutkovými zjištěními, důvodně jeho rozsudek v celém rozsahu potvrdil a žalovanému uložil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí s poukazem na provedené a hodnocené důkazy, na obsah § 262 odst. 1 a § 269 odst. 2 obchodního zákoníku, na judikaturu Nejvyššího soudu vztahující se k právní podstatě leasingu, se vyčerpávajícím způsobem se všemi námitkami žalovaného vypořádal, a proto na ně lze v dalším odkázat. Nutno dodat, že Ústavní soud, který není vrcholem soustavy soudů, není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti a nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad ní, pokud tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod. V předmětné věci i při hodnocení důkazů soudy rozpor s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu shledán nebyl [§ 132 občanského soudního řádu, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci
sp. zn. III. ÚS 23/93
,
III. ÚS 216/95
a násl.].
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. března 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu