Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3722/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3722.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Court ruling on jurisdiction over multi-claim civil cases.

Geschäftsnummer III.ÚS 3722/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Vor s.r.o. against the Supreme Court's decision regarding jurisdiction over a civil lawsuit involving multiple claims. The appellant argued that the Supreme Court violated principles of legal certainty and fair process by deviating from established lower court jurisprudence on jurisdiction thresholds. The Court dismissed the complaint because the contested decision was substantively correct and the appellant's arguments did not reach the level of a constitutional violation.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are rejected when the challenged decision is clearly correct and the applicant fails to demonstrate a violation of fundamental rights or constitutional principles.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal jurisdiction determination legal certainty principle multiple claims litigation Supreme Court review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 83 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 87 para. 1 lit. d) of the Constitution of the Czech Republic
§ 72 para. 1 lit. a) of the Act on the Constitutional Court
§ 43 para. 3 of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
Ncp 2505/2010-14
Ncp 2505/2010-14, uveřejněné pod č.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele VOR spol. s r. o., se sídlem v Novém Městě nad Metují, Náchodská 424, zastoupeného JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou se sídlem v Novém Městě nad Metují, Nádražní 2151, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2012 č. j. Ncp 154/2012-13, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Praze (k návrhu Krajského soudu v Praze) ve věci žaloby stěžovatele proti žalované OPTI-UPS Czech, s. r. o., o zaplacení 12 000 EUR s příslušenstvím tak, že k jejímu projednání a rozhodnutí "jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy", neboť bylo jednou žalobou uplatněno více nároků se samostatným skutkovým základem, z nichž žádný nepřevyšuje částku 100 000 Kč; jejich celková výše z hlediska aplikace § 9 odst. 3 písm. r) bod 6 o. s. ř. význam nemá.

Ve včas podané ústavní stížnosti stěžovatel toto rozhodnutí napadá tvrzením, že jím došlo k porušení práva na spravedlivý proces, zásady rovnosti a předvídatelnosti soudního rozhodnutí, jakož i právní jistoty, což je dle jeho názoru dáno tím, že "dříve" existovala konstantní judikatura krajských soudů opačná, a rozdílně judikuje v této otázce Vrchní soud v Praze a Vrchní soud v Olomouci prý dosud.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 404/2012 Sb., lze usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti odůvodnit jen odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona.

Ústavní soud tak v dané věci činí; rozhodným ustanovením je § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a důvody jeho užití spočívají prima facie v tom, že napadené rozhodnutí je - v rovině podústavní - očividně správné, a stěžovatelova argumentace je do roviny ústavněprávní (stejně tak zřejmě) neposouvá; co do "právní jistoty" a "předvídatelnosti" ostatně sám stěžovatel poukazuje na "usměrňující" a napadenému rozhodnutí souladné usnesení téhož soudu ze dne 18. 11. 2010 č. j. Ncp 2505/2010-14, uveřejněné pod č. 66/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

Ústavní soud proto ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle ohlášeného ustanovení (bez jednání) usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. března 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu