Constitutional Court dismisses appeal on bias and jurisdiction grounds as clearly unfounded under § 43 of the Constitutional Court Act.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the applicant's constitutional complaint regarding a rejected motion to reopen criminal proceedings. The applicant alleged judicial bias against a specific judge and improper venue jurisdiction, arguing violations of fundamental rights. The court found these claims clearly unfounded because the bias issue was already resolved in prior proceedings and the venue objection was irrelevant to the reopening motion, thus dismissing the complaint under § 43 of the Constitutional Court Act.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without examining the merits if the grounds are obviously baseless based on the content of the challenged decisions and the complaint itself.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele K. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, právně zastoupeného Mgr. Jaromírem Závadou, advokátem se sídlem Hlavní Náměstí 1a, Krnov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 30. 7. 2012 sp. zn. 55 To 372/2011 a usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. 10. 2011 sp. zn. 5 T 113/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 22. 10. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.
Napadenými rozhodnutími byl zamítnut návrh stěžovatele na obnovu řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 5 T 113/2008.
Stěžovatel se domnívá, že bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť v jeho případě rozhodoval soud, jež nebyl dle jeho názoru, nestranný. V průběhu trestního řízení sp. zn. 5 T 113/2008 uplatnil vůči soudci Okresního soudu v Olomouci Mgr. Petru Bednářovi námitku podjatosti a domáhal se jeho vyloučení z projednávané věci s odkazem na jeho podjatost. Soud projednal tuto námitku v neveřejném zasedání a dospěl k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení předsedy senátu. Proti usnesení podal stěžovatel stížnost, která byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 2. 2012. Stěžovatel má za to, že podjatost soudce Mgr. Petra Bednáře trvá i nadále a projevila se i v rozhodnutí, proti němuž směřuje ústavní stížnost.
Stěžovatel rovněž namítá, že v řízení rozhodoval místně nepříslušný soud, čímž bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 38 odst. 2 Listiny. V daném případě rozhodoval ve věci v prvním stupni Okresní soud v Olomouci, avšak ten není dle názoru stěžovatele příslušný s odkazem na § 18 tr. řádu, neboť v jeho obvodu nedošlo ke spáchání trestné činnosti stěžovatele. V jeho věci měl rozhodovat soud, v jehož obvodu mělo dojít ke spáchání jeho trestné činnosti, tím však není Okresní soud v Olomouci.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Účel řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, sleduje odstranění justičního omylu. Veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím. Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek (čl. 40 odst. 5 Listiny, čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě).
Podle ustanovení § 278 odst. 1 tr. řádu se povolí obnova řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo o přiznaném nároku poškozeného na náhradu škody, anebo vzhledem k nimž by původně uložený trest byl ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo by uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
Napadená rozhodnutí obecných soudů a jejich odůvodnění vyhovují požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak ani nevybočují z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Námitky stěžovatele, jak jsou v ústavní stížnosti zformulovány, směřují spíše do předchozího řízení, které bylo skončeno pravomocným rozsudkem o vině a trestu. Námitka podjatosti již byla předchozím řízení vyřešena (a z obsahu ústavní stížnosti nevyplývá, že by v řízení o návrhu na obnovu řízení byla tato námitka opětovně vznesena) a námitka ohledně nepříslušnosti soudu není v dané chvíli relevantní, neboť o návrhu na obnovu řízení správně rozhodoval Okresní soud v Olomouci, který rozhodoval o vině a trestu v původním řízení jako soud. I. stupně (§ 281 odst. 2 tr. řádu).
Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecným soudům z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jejich rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu