Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 4528/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4528.12.2 KI-generiert

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding unconstitutionality of appeal ban in minor civil cases.

Geschäftsnummer I.ÚS 4528/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a consumer against a first-instance court ruling dismissing his claim for non-pecuniary damages against Tesco. The applicant argued that the statutory ban on appeals for minor cases violated his right to a fair trial and constituted discrimination. The court held that single-instance proceedings for trivial matters do not infringe constitutional rights and cited prior precedents confirming this established legal position.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu; z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, a jednoinstančnost ve věcech bagatelních významu nevybočuje z ústavních mezí.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint minor civil cases appeal inadmissibility right to fair trial single instance proceedings discrimination claim civil procedure law

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu
V jeho rámci Vrchnímu soudu v Praze navrhl, aby věc společně s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu předložil Ústavnímu soudu a poté napadený rozsudek zrušil.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
2 občanského soudního řádu a napadené usnesení Vrchního soudu v Praze pro zásah do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušil.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Pavla Holländera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Valentýna Plzáka, zastoupeného JUDr. Veronikou Ordnungovou, advokátkou, se sídlem U Ladronky 1145/42, Praha 6, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2012, č. j. 1 Co 171/2012-93, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 11. 2012, která po doplnění splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení.

V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení o žalobě, kterou se stěžovatel proti žalované Tesco Stores, a.s., se sídlem Vršovická 1527/68b, Praha 10, IČ: 45308314, domáhal náhrady nemajetkové újmy ve výši 5000,- Kč.

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2012, č. j. 66 C 70/2010-84, byla žaloba zamítnuta a stěžovateli byla uložena povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 600,- Kč.

Proti tomuto rozsudku stěžovatel podal odvolání. V jeho rámci Vrchnímu soudu v Praze navrhl, aby věc společně s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu předložil Ústavnímu soudu a poté napadený rozsudek zrušil. V odvolání dále uvedl, že si je vědom znění § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, dle nějž platí, že v případech tzv. bagatelních rozhodnutí není odvolání přípustné, avšak namítal jeho neústavnost.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 8. 2012, č. j. 1 Co 171/2012-93, nebylo návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu vyhověno a odvolání stěžovatele bylo pro nepřípustnost odmítnuto. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v souzené věci neshledává předpoklady pro předložení věci Ústavnímu soudu, neboť se ztotožňuje s důvody, které vedly k zakotvení současného znění občanského soudního řádu (provedenému zejména zákonem č. 30/2000 Sb.), a jednoinstančnost nalézacího řízení neshledává za jsoucí v rozporu s ústavním pořádkem.

Stěžovatel nesouhlasí s postupem odvolacího soudu. V prvé řadě uvádí, že důvodová zpráva k zákonu č. 30/2000 Sb., jímž byla do občanského soudního řádu vnesena nepřípustnost odvolání proti rozsudkům vydaným v tzv. bagatelních věcech, vychází z předpokladu správného a spravedlivého rozhodnutí v jednoinstančním řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně však v souzené věci za správné a spravedlivé nepovažuje. Současné právní úpravě přípustnosti odvolání dále vytýká její diskriminační povahu, neboť částka 10 000,- Kč, která je nastavena jako hranice určující nepřípustnost odvolání, nemůže být ve všech situacích a všemi účastníky soudních řízení vnímána jako bagatelní. V této souvislosti poukazuje na ustanovení ústavního pořádku České republiky týkající se zejména rovnosti účastníků a zákazu diskriminace. Současnou právní úpravu nepřípustnosti odvolání dále srovnává s regulací přezkumu rozhodčího nálezu civilním soudem, kde se žádná obdobná omezení neuplatňují.

S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu a napadené usnesení Vrchního soudu v Praze pro zásah do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, zrušil.

Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti a napadeným usnesením Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele není důvodný.

K zásahu do práva na spravedlivý proces, garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dle Ústavního soudu dochází zejména tehdy, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V souzené věci však k takovému zásahu nedošlo.

Otázka nepřípustnosti odvolání proti rozsudkům v tzv. bagatelních věcech byla již mnohokrát předmětem rozhodování Ústavního soudu, nikdy však nebyla z jeho strany zpochybněna. V usnesení ze dne 18. 6. 2001,

sp. zn. IV. ÚS 101/01

uvedl, že

"z ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové, s výjimkou věcí trestních, u kterých tento požadavek vyplývá z čl. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Jednostupňové soudnictví, zejména pak ve věcech objektivně bagatelního významu, tedy nikterak nevybočuje z ústavních mezí." Ke stejnému závěru pak došel i v usnesení ze dne 3. 10. 2001,

sp. zn. II. ÚS 436/01

. Nad rámec uvedeného Ústavní soud konstatuje, že stěžovatel zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu navrhl již ve věci

sp. zn. II. ÚS 1268/11

, jeho ústavní stížnost však byla pro neopodstatněnost odmítnuta. Ani v nyní souzené věci nemá Ústavní soud důvod se od dříve prezentovaných závěrů odchylovat. Pokud tedy odvolací soud odmítl stěžovatelem podané odvolání a nevyhověl jeho návrhu na předložení věci Ústavnímu soudu, nedošlo z jeho strany k porušení práva na spravedlivý proces.

K ostatním argumentům stěžovatele Ústavní soud nepřihlédl, neboť se týkaly postupu soudu prvního stupně, jehož rozhodnutí nebylo ústavní stížností napadeno.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný. Ze stejného důvodu odmítl i akcesorický návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2013

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu