Constitutional complaint dismissed as inadmissible because legal remedy of appeal was not exhausted.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by David Čada against lower court judgments. The applicant argued that the courts violated his fundamental rights, but the Court first examined procedural requirements under the Constitutional Court Act. It determined that the applicant had filed an appeal, making the constitutional complaint premature and inadmissible under the principle of subsidiarity.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, specifically requiring the exhaustion of the appeal before filing the complaint.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Davida Čady, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem, se sídlem v Brně, proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 27 Co 224/2011-280 ze dne 11. října 2012, a rozsudku Okresního soudu v Břeclavi č. j. 10 C 237/2005-226 ze dne 16. prosince 2010, za účasti 1) Krajského soudu v Brně a 2) Okresního soudu v Břeclavi, jako účastníků řízení, a 1) obchodní společnosti D&I CONSULTING LIMITED, se sídlem Juliana Close 29, Londýn, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, a 2) Marka Radkoviče, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou elektronicky dne 24. ledna 2013 a následně osobně dne 25. ledna 2013 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Z nich mu a vedlejšímu účastníkovi řízení 2) bylo rozsudkem soudu prvního stupně uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi 1) částku 179.655 Kč s tím, že splněním povinnosti jedním ze žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost druhého z nich, přičemž povinnost stěžovatele plnit je omezena do výše 140.000 Kč. Rozsudkem odvolacího soudu byl k jeho odvolání rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. Tvrdí, že obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená základní práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod čl. 90 Ústavy České republiky.
2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti ústavní stížnosti. Jen v případě, že návrh splňuje všechny zákonem stanovené formální náležitosti, se jím může zabývat také věcně. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Ústavní stížnost lze tedy podat pouze tehdy, když byly před jejím podáním vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje. Takovým prostředkem se podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona (
sp. zn. II. ÚS 207/05
, U 12/37 SbNU 747).
3. Stěžovatel v ústavní stížnosti sám uvádí, že podal souběžně s ústavní stížností dovolání, a to z procesní opatrnosti. Dotazem na Okresní soud v Břeclavi bylo zjištěno, že skutečně dne 23. ledna 2013 stěžovatel podal ve věci dovolání, a že dne 18. ledna 2013 podal dovolání i vedlejší účastník řízení 2).
4. Posledním prostředkem k ochraně práva je zde tedy v důsledku volby procesního postupu (nejen) stěžovatele podané dovolání. Lhůta k eventuálnímu podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí dovolacího soudu, a rovněž proti předcházejícím rozhodnutím obecných soudů, začne stěžovateli běžet dnem doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání (srov. též rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Soffer proti České republice č. 31419/04 ze dne 8. listopadu 2007). Pokud by byla ústavní stížnost věcně posouzena před rozhodnutím Nejvyššího soudu o podaném dovolání, mohl by Ústavní soud nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by naopak vyčkával na rozhodnutí dovolacího soudu, zbytečně by prodlužoval své řízení a nepřímo by pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, k němuž však není důvod. Rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze předjímat a podání ústavní stížnosti je předčasné. Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje, protože pokud by jeho dovolání neuspělo, bude moci popř. zpracovat svou novou ústavní stížnost tak, aby zohledňovala i průběh a výsledky dovolacího řízení.
5. Z takto vyložených důvodů byla tedy ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. února 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj