Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding appellate court costs allocation as not manifestly unfounded.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by an insolvency administrator against a district court order requiring him to pay litigation costs to a third party. The applicant argued that the cost amount violated his right to a fair trial, but the court found the decision within the scope of legal argumentation. Consequently, the court ruled the complaint was not manifestly unfounded and dismissed it without further review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding litigation costs are dismissed if the lower court's decision does not constitute arbitrary exercise of power or extreme violation of fair trial rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 28. února 2013 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Pavla Rychetského a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti JUDr. Přemysla Krause, insolvenčního správce dlužníka Vitamína, družstvo ovocnářů, IČ: 47048247 se sídlem Seifertovy sady 38, Kutná Hora, zastoupeného Mgr. Pavlem Ubrem, advokátem se sídlem Senovážné nám. 24, 110 00 Praha 1, proti části výroku usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2012 č. j. 29 Co 600/2012-97, jíž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Stěžovatel ústavní stížností napadá část výroku usnesení odvolacího soudu, jíž tento soud po zastavení odvolacího řízení stěžovateli (v dřívějším řízení v procesním postavení žalobce) uložil povinnost zaplatit žalované Jitce Siváčkové na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 35 040,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce.
Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, důvodem nesouhlasu stěžovatele s výrokem o nákladech odvolacího řízení je výše náhrady nákladů řízení, přiznané odvolacím soudem vedlejší účastnici řízení. Tento soudní výrok stěžovatel označuje za porušení svého práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Z napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2012 č. j. 29 Co 600/2012-97 se zjišťuje, že Okresní soud v Kutné Hoře zamítl žalobu stěžovatele, kterou se po vedlejší účastnici řízení domáhal zaplacení částky 1 000 000,- Kč jako náhrady škody a částky 100 000,- Kč z titulu nemajetkové újmy. Stěžovateli byla uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici na náhradu nákladů řízení 72 000,- Kč.
Stěžovatel se proti rozsudku soudu prvního stupně odvolal, poté však vzal své odvolání zpět a odvolací soud odvolací řízení zastavil, přičemž odvolací soud rozhodl o náhradě odvolacího řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věty prvé o. s. ř. za použití ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř.
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje Ústavní soud nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli, nebo, že bylo v tomto rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
Pod aspektem tohoto přístupu Ústavní soud konstatuje, že z pohledu rámce argumentačního prostoru vymezeného ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu (např. nálezy
sp. zn. II. ÚS 439/06
,
IV. ÚS 288/05
) napadené usnesení Krajského soudu v Praze obstojí; není výrazem svévole a lze je tudíž považovat za projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).
Ze všech výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. února 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu Ústavního soudu