Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 4467/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4467.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Geschäftsnummer II.ÚS 4467/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. Although the applicant had been previously advised of formal requirements and had been assigned a lawyer by the Bar Association, the complaint was not substantively drafted by the lawyer. The court ruled that the mandatory representation rule must be satisfied materially, ensuring the document is legally qualified and the proceedings are not unduly burdened by unqualified submissions. Consequently, the complaint was rejected for failing to meet statutory formalities and lacking the necessary legal quality.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31 of the Act on the Constitutional Court; The mandatory representation of a party by a lawyer before the Constitutional Court must be satisfied materially, requiring the lawyer to actually draft the complaint to ensure qualified legal representation and prevent the court from being burdened by unqualified submissions.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation Constitutional Court procedure formal requirements compliance substantive legal drafting constitutional complaint dismissal legal qualification standard procedural admissibility

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.
§ 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii
I když se navrhovatel na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších změn, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem vyhovuje toliko po stránce formální.
čl. 83 Ústavy České republiky
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem podání stěžovatele odmítnout.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Stanislavem Balíkem ve věci návrhu Pavla Černoty, zastoupeného Mgr. et Bc. Blankou Tůmovou, advokátkou se sídlem Telečská 7, 586 01 Jihlava, na zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Ans 4/2012-60 ze dne 11. 9. 2012 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn, dále jen "zákon o Ústavním soudu") se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Třebaže byl dosud navrhovatel opakovaně a podrobně Ústavním soudem poučován o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost zákonem o Ústavním soudu (např. ve věci

sp. zn. I. ÚS 3036/11

), je zcela zjevné, že ani nyní podaný návrh tyto náležitosti nesplňuje, jelikož v prvé řadě nebyl materiálně naplněn požadavek obligatorního zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem v souladu s § 30 a § 31 vzpomínaného zákona.

I když se navrhovatel na Ústavní soud obrátil až poté, co mu byl Českou advokátní komorou podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších změn, určen advokát, učinil tak způsobem, jenž zákonnému požadavku na jeho zastoupení advokátem vyhovuje toliko po stránce formální. Na povinné zastoupení advokátem před Ústavním soudem je totiž nutno pohlížet nikoli čistě formalisticky, nýbrž materiálně, což znamená, že ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, aby tak byl naplněn smysl tohoto institutu, který je třeba spatřovat, a to s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem, v zájmu na tom, aby Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky) nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání (viz nález

sp. zn. I. ÚS 89/94

ze dne 29. 11. 1994, N 58/2 SbNU 151). Ústavní soud na tomto místě připomíná též stanovisko pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471), podle něhož "smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení".

Požadavku povinného zastoupení proto zjevně nedostačuje, aby stěžovatel předložil pouze plnou moc pro ustanoveného advokáta za situace, kdy z přiložené vlastní "ústavní stížnosti" je zřejmé, že byla formulována stěžovatelem samotným. Ústavní soud, aniž by předjímal, zda takový postup zvolil určený advokát, anebo tento postupoval ve skutečnosti dle pokynů stěžovatele, je nucen konstatovat, že takto sepsaná ústavní stížnost kvalitativně nesplňuje náležitosti, které zákon o Ústavním soudu stanoví. Ve věci projednávané pod

sp. zn. II. ÚS 4467/12

je ústavní stížnost souborem, sumou či konglomerátem nepřehledně a nesystematicky vypracovaných námitek proti postupu Nejvyššího správního soudu, přičemž právě celková nepřehlednost, nesystematičnost, nesrozumitelnost, jakož i značná míra obecnosti, resp. abstrakce některých z nich ("šikanózní postup", "posuzování postupu kasačního soudu za zavádějící" apod.), mají za následek skutečnost, že v této podobě není ústavní stížnost ani projednatelná.

S právními následky takto podané ústavní stížnosti byl již stěžovatel mnohokrát seznámen v řadě usnesení Ústavního soudu, např.

sp. zn. III. ÚS 2170/11

,

sp. zn. I. ÚS 2685/11

,

sp. zn. I. ÚS 2698/11

i již cit.

sp. zn. I. ÚS 3036/11

, v nichž Ústavní soud dospěl k závěru, že podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení před Ústavním soudem nebyla splněna. Ústavní soud tak byl nucen postupovat přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem podání stěžovatele odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 19. 2. 2013

Stanislav Balík

soudce zpravodaj