Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 306/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.306.13.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal claiming unlawful seizure due to wrong apartment location in search warrant. Police acted within legal bounds despite minor address error.

Geschäftsnummer II.ÚS 306/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed Klára Koudelová's constitutional complaint against police seizure of items during a home search. The applicant argued the search occurred in the wrong apartment, violating her rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found the error was a minor factual inaccuracy regarding the apartment's position, as the search targeted the correct occupant and location for evidence collection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints where the alleged violation stems from minor factual inaccuracies in search warrants rather than a clear violation of fundamental rights or mandatory legal provisions.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal home search warrant error fundamental rights violation procedural legality minor factual inaccuracy

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Kláry Koudelové, zastoupené Mgr. Monikou Kyselovou, advokátkou, se sídlem v Praze, proti postupu policejního orgánu ve věci vedené pod ČTS: OKFK-161-320/TČ-2011-251202, za účasti Policie České republiky, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. ledna 2013 se stěžovatelka domáhá, aby bylo Policii České republiky uloženo nepokračovat v zásahu spočívajícím v neoprávněném zadržování věcí stěžovatelky, zabavených při domovní prohlídce provedené dne 27. listopadu 2012 na základě příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 63 Nt 2557/2012 ze dne 21. listopadu 2012. Stěžovatelka se domnívá, že policejní orgán svým postupem porušil čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a zasáhl do jejího práva ve smyslu čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 12 Listiny.

2. Stěžovatelka rekapituluje, že usnesením policejního orgánu ČTS: OKFK - 161-320/TČ-2011- 251202 ze dne 26. listopadu 2012 bylo zahájeno trestní stíhání mimo jiné i proti obviněnému Michalu Vránovi, pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku. Obviněný je druhem stěžovatelky. V tomto řízení byla příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 63 Nt 2557/2012 ze dne 21. listopadu 2012 nařízena domovní prohlídka. Domovní prohlídka byla provedena dne 27. listopadu 2012 od 6:00 v bytě, který je ve výlučném užívání stěžovatelky na základě nájemní smlouvy ze dne 1. března 2009.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti stran povahy svého návrhu poukazuje na nález

sp. zn. III. ÚS 62/95

(N 78/4 SbNU 243) a namítá, že prohlídka byla provedena v jiném bytě než v tom, který byl popsán v soudním příkazu. Podle soudního příkazu se mělo jednat o neoznačený byt nacházejícího se v domě ve vlastnictví Františka Koudely na adrese P., v přízemí napravo od druhých vstupních dveří na konci chodby, přímo proti chodbě v rohu, jakož i prostorů k bytu přináležejícím. Domovní prohlídka však byla provedena v bytě nacházejícím se nalevo a nikoli napravo od druhých vstupních dveří. Byla tedy provedena v rozporu se zákonem a s ústavním pořádkem. Mimoto stěžovatelka nikdy nebyla policejním orgánem kvalifikovaně vyzvána k předložení věcí, které byly zajištěny při domovní prohlídce.

4. Ústavní soud předesílá, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), v ustanovení § 43 přiznává v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti, případně ze spisu obecného soudu. Tato relativně samostatná část řízení nemá kontradiktorní charakter.

5. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem, upravujících to které řízení či tu kterou materii (

sp. zn. III. ÚS 62/95

, N 78/4 SbNU 243, aj.). Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy v těchto souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Tato kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu a zákonnému procesně-právnímu rámci, a tyto vady nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit. O to se ale v daném případě nejedná.

6. Z listin předložených stěžovatelkou vyplývá, že se skutečně jednalo o úkon provedený v rámci trestního řízení ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit mimo jiné Michal Vrána, coby prokurista obchodní společnosti Banea. Orgánům veřejné žaloby v té souvislosti šlo o zajištění účetnictví všech dotčených obchodních společností na všech nosičích informací s ohledem na to, že funkce společníka a statutárního orgánu byla u většiny dotčených obchodních společností převedena na jinou osobu. Orgány veřejné žaloby přitom zjistily, že se Michal Vrána fakticky zdržuje v bytě na adrese P., kde má sídlo i jedna obchodní společnost, jejímž je společníkem. Obecný soud při vědomí těchto skutečností tedy evidentně přikázal provedení domovní prohlídky bytu, v němž se měl zdržovat Michal Vrána.

7. K vlastní domovní prohlídce pak došlo v neoznačeném bytě, ve kterém se po celou dobu prohlídky nacházel Michal Vrána společně se svojí družkou - stěžovatelkou. Michal Vrána byl policejním orgánem vyzván k vydání předmětných účetních dokladů a na to reagoval sdělením, že se v bytě žádné takové věci nenacházejí.

8. I pokud by tedy bylo pravdou, že se předmětný byt nachází nalevo a nikoli napravo od druhých vstupních dveří do domu, tak by to nebylo ničím jiným než zjevnou nesprávností. Prohlídka byla nařízena a provedena v bytě, ve kterém se zdržoval Michal Vrána, a ani stěžovatelka nezpochybňuje, že je družkou Michala Vrány. S ohledem na povahu věci přitom lze považovat za přiměřené, že k vydání předmětných účetních dokladů byl vyzván přítomný Michal Vrána a nikoliv stěžovatelka, coby nájemkyně. Lze proto uzavřít, že orgány veřejné moci postupovaly ústavně souladným způsobem a k porušení základních práv a svobod stěžovatelky proto nedošlo.

9. Protože Ústavní soud neshledal porušení základních práv a svobod stěžovatelky, tak ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. ledna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu