Constitutional Court dismisses appeal as obviously unfounded due to lack of constitutional error in Supreme Court ruling.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Ladislav Špinar against a Supreme Court decision denying a time limit for the Upper Court in Olomouc. The appellant argued that the Supreme Court erred constitutionally by rejecting an appeal signed by a clerk rather than a prosecutor, claiming the appeal was filed by an unauthorized person. The Court dismissed the complaint as obviously unfounded because the Supreme Court's reasoning was complete, convincing, and consistent with established case law, finding no constitutional violations to warrant review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded without a merits decision if the lower court's reasoning is complete and consistent with precedent, and no constitutional errors are identified.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké v právní věci Ladislava Špinara, právně zastoupeného Mgr. Ilonou Sedlákovou, advokátkou se sídlem Příkop 8, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2012 sp. zn. 11 Tul 1/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 4. 12. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž namítal porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením byl zamítnut návrh stěžovatele na určení lhůty Vrchnímu soudu v Olomouci k provedení procesního úkonu podle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve věci vedené pod sp. zn. 2 To 127/2004. Tímto úkonem mělo být zamítnutí odvolání podaného státním zástupcem proti zprošťujícímu rozsudku, a to z důvodu, že odvolání nebylo podepsáno státním zástupcem, nýbrž úřednicí, která odvolání písemně vyhotovila. Podle stěžovatele tak bylo odvolání podáno neoprávněnou osobou.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Tak je tomu i v daném případě.
Po přezkoumání ústavní stížností napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak ani nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno Nejvyššímu soudu z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu