Constitutional Court dismisses prisoner's health-based sentence suspension claim as manifestly unfounded under Czech law.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a prisoner seeking suspension of his sentence due to severe health issues. The petitioner argued that his cancer prevented adequate medical care within prison conditions, but the court found the lower courts' decision on sentence suspension was properly reasoned and fact-based. Consequently, the complaint was dismissed as manifestly unfounded without a merits review.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as manifestly unfounded if the lower court's decision on sentence suspension was adequately reasoned and based on proper evaluation of medical facts, without requiring a merits review.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké ve věci stěžovatele J. B., t. č. ve Věznici Karviná, právně zastoupeného JUDr. Radovanem Zubkem, advokátem se sídlem Antonína Slavíka 7, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2012 sp. zn. 6 To 40/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 20. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž namítal porušení čl. 7 odst. 2 a čl. 31 Listiny základních práv a svobod.
Napadeným usnesením bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 48 T 6/2005 a nově rozhodnuto tak, že se zamítá návrh stěžovatele na upuštění od výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Brně za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona ve výměře 6,5 roku.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že jeho zdravotní stav mu neumožňuje plnohodnotný výkon trestu a diskvalifikuje jej z možnosti obdržet kvalitní lékařskou péči, kterou při svém rakovinovém onemocnění zcela nezbytně potřebuje.
Zákon o Ústavním soudu rozeznává podle svého § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního. Tak je tomu i v daném případě.
Rozhodnutí soudu o upuštění od výkonu trestu má fakultativní charakter a posouzení podmínek tohoto institutu náleží plně do pravomoci obecných soudů, které musí vzít v úvahu závažnost nemoci, její stádium a průběh, možnosti věznice zajistit odpovídající léčebnou péči, jakož i délku nevykonaného trestu. Obecné soudy na základě řádně provedených důkazů, k nimž se měl stěžovatel možnost vyjádřit, vyhodnotily ústavně souladným způsobem stav stěžovatele a zákonem předpokládaným způsobem rozhodly o jeho návrhu. Ústavní soud v rozhodování vrchního soudu neshledal žádné prvky libovůle, rozhodnutí je náležitě odůvodněno, a Ústavní soud proto neměl žádného důvodu do jeho rozhodování zasahovat.
Pokud by se zdravotní stav odsouzeného v průběhu výkonu trestu odnětí svobody zhoršil natolik, že by nebylo možno ve výkonu trestu pokračovat nebo by nebylo možno chorobu odsouzeného v podmínkách výkonu trestu léčit, trestní řád umožňuje soudu, aby na tuto situaci adekvátním způsobem reagoval (viz § 325 a § 327 odst. 4 trestního řádu). Stěžovatel tak není zbaven svého práva být chráněn před jednáním, které nese znaky nelidského nebo ponižujícího zacházení nebo trestání v případě, že se jeho zdravotní stav zhorší nebo se ukáže být natolik vážným, že výkon trestu pozbývá svého účelu.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. února 2013
Jiří Nykodým
předseda senátu