Constitutional Court dismisses appeal for exhaustion of remedies regarding custody and child support rulings.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a father against lower court decisions on child support and visitation rights. The court determined the applicant had not exhausted available legal remedies, specifically failing to raise jurisdictional objections before the first instance or appellate courts. Consequently, the complaint was deemed inadmissible and unfounded under the relevant procedural statutes.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 75 odst. 1 a § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.; A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 19. února 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele S. A., zastoupeného JUDr. Blankou Schöblovou, advokátkou se sídlem Brno, Jaselská 205/25, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2012 č. j. 19 Co 273/2012-243 a Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. února 2012 č. j. 0 P 560/2010-204, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že je považuje za rozhodnutí, která jsou v rozporu s právy zakotvenými v čl. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 10 Ústavy České republiky a čl. 18 a 29 Úmluvy o právech dítěte. Ústavní stížnost podal i za nezletilé děti, které také označil jako navrhovatele a svým podáním současně požádal, aby Ústavní soud vykonatelnost napadených rozhodnutí odložil. Vyslovil přesvědčení, že soud I. stupně ve věci péče o nezletilé, o jeho návrhu na snížení výživného pro nezl. A.i a nezl. A. a o návrhu matky na omezení jeho styku s nimi, jednal a rozhodoval v nesprávném obsazení, když on, otec dětí, je občanem Federálního státu Kanada, a proto pro řízení s cizím prvkem nebyla oprávněna jednat soudkyně JUDr. Jana Veselá, i když je jmenovaná uvedena v rozvrhu práce jako zástupkyně oprávněné JUDr. Michaely Přidalové. Na tuto skutečnost neupozornil odvolací soud, poněvadž se o ní dozvěděl až v současné době, a proto nyní namítá, že soudem I. stupně byla v jeho věci porušena zásada zákonného soudce. Dále poukázal na to, že výrokem o omezení jeho styku s dětmi došlo k zásahu do jejich práv, zaručených jim čl. 29 Úmluvy o právech dítěte, stejně jako ke zjevné diskriminaci podle jejich původu i podle pohlaví.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění, že stěžovatel před podáním ústavní stížnosti dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 75 odst. 1 a § 43 odst. 2 písm. a) a odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků nutno konstatovat, že Městský soud v Praze přezkoumal v souladu s § 212a občanského soudního řádu rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl zamítnut návrh otce dětí na snížení výživného a na návrh matky změněna úprava jeho styku s nezletilými a opodstatněně, s poukazem na provedené a hodnocené důkazy, rozhodnutí, kterým byl soudem I. stupně nově upraven styk otce s nezletilými, potvrdil. V odůvodnění tohoto výroku se vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi námitkami otce, a proto na jeho obsah lze v dalším odkázat. Je třeba uvést, že výrok týkající se výživného soud II. stupně zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení. Je tedy nepochybné, že ústavní stížnost nesměřuje v této části proti výroku rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když stěžovatel může, poté, co o věci znovu rozhodne soud I. stupně, svá práva (pokud nebude s rozhodnutím spokojen) opět uplatnit cestou odvolání. Dále nutno dodat, že nezletilé děti nelze považovat za navrhovatele ústavní stížnosti podané otcem. U účastníků řízení před obecnými soudy ve věci péče o ně (při zastoupení kolizním opatrovníkem pro jejich procesní nezpůsobilost s ohledem na věk a pro střet zájmů zákonných zástupců - § 20 odst. 1 a § 29 odst. 1 občanského soudního řádu) v řízení o ústavní stížnosti podané stěžovatelem možno dovodit jejich postavení jako vedlejších účastníků (při splnění dalších podmínek), a to ve smyslu ustanovení § 28 odst. 2 a § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K námitce stěžovatele týkající se obsazení soudu I. stupně v předmětném řízení třeba dodat, že pokud tuto neuplatnil před Obvodním soudem pro Prahu 4 ani před soudem odvolacím, který se jí proto ani nezabýval, navrhovatel prostředky k ochraně svého tvrzeného práva před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal.
S ohledem na výše uvedené, po zjištění, že k zásahu do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, nedošlo, bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo. Návrh směřující proti výroku odvolacího soudu o zrušení rozhodnutí ve věci výživného a vrácení věci k dalšímu řízení byl odmítnut pro jeho nepřípustnost, v dalším pak pro jeho zjevnou neopodstatněnost [§ 43 odst. 1 písm. e), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů]. Pro odmítnutí ústavní stížnosti důvody k rozhodnutí o odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku dány nebyly (§ 79 dost. 2 citovaného zákona o Ústavním soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 19. února 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu