Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3386/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3386.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding fair trial rights in civil procedure correction cases.

Geschäftsnummer III.ÚS 3386/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Miloslav Levek against lower court rulings correcting his name in an enforcement proceeding. The applicant argued that the courts arbitrarily changed the named party and incorrectly listed his address, violating his right to a fair trial. The court found no violation because the applicant was sufficiently identified by birth data and the address error did not affect his legal rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court does not review the application of ordinary law unless it results in a violation of fundamental rights, and mere procedural errors without prejudice to substantive rights do not constitute such a violation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint fair trial rights civil procedure correction enforcement proceedings identity verification procedural error Constitutional Court jurisdiction

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení, kterými měla být porušena jeho základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
§ 164 o. s. ř.
Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. a podle § 52 odst.
§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.
a podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a opravil zjevnou nesprávnost spočívající ve jménu povinného.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
III. ÚS 321/03 ze dne 30. 6. 2004

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatele Miloslava Leveka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Masopustem, advokátem v Olomouci, Sokolská 44, proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 15. listopadu 2011 č. j. 14 Nc 9131/2004-45 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. dubna 2012 č. j. 10 Co 260/2012-52, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení, kterými měla být porušena jeho základní práva dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatel uvádí, že obecné soudy nepostupovaly správně při vydání opravného usnesení k opravě chyby v jeho jménu. Tvrdí, že soud prvního stupně svévolně měnil osobu pasivně legitimovaného v řízení a odvolací soud chybně označil adresu jeho bydliště, čímž bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces.

Z ústavní stížnosti a připojených listin Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Teplicích v záhlaví uvedeným usnesením upravil označení stěžovatele (v řízení před obecnými soudy povinného) v usnesení téhož soudu ze dne 4. 2. 2004 č. j. 14 Nc 9131/2004-5 tak, že správně zní "Miloslav Levek" (namísto "Miroslav Levek"), a dále zamítl návrh stěžovatele na zastavení exekuce. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 6. 2012 č. j. 33 Cdo 1407/2012 stěžovatelovo dovolání odmítl jako nepřípustné, neboť napadený výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o opravě rozsudku, není rozhodnutím ve věci samé, a dovolání nebylo shledáno jako přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř.

Podstatou ústavní stížnosti stěžovatele je jeho polemika s rozhodnutím obecných soudů, přičemž v ústavní stížnosti opakuje argumenty, které již předestřel ve svém odvolání.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad jejich rozhodovací činností, do níž je oprávněn zasáhnout pouze tehdy,

byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky. Z toho vyplývá, že Ústavní soud není zásadně povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého práva", přičemž tak může činit pouze tehdy, shledá-li současně i porušení některých ústavních kautel. Ve svých rozhodnutích Ústavní soud zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má nesprávná aplikace jednoduchého práva obecným soudem za následek porušení základních práv a svobod jednotlivce. Jedná se o případy, v nichž Ústavní soud posuzuje, zda obecné soudy v dané věci správně posoudily konkurenci norem jednoduchého práva sledujících určitý ústavně chráněný účel či konkurenci interpretačních alternativ, konkrétní normy nebo případy, kdy obecné soudy svévolně aplikují jednoduché právo [srov. např. nález

sp. zn. III. ÚS 321/03

ze dne 30. 6. 2004 (N 90/33 SbNU 371)].

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, shledal, že ke stěžovatelem tvrzenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces v projednávané věci zjevně nedošlo.

Ústavní soud předesílá, že právo na spravedlivý proces, jehož porušení se stěžovatel dovolává, neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

V posuzované věci stěžovatel nepochybně využil možnosti uplatnit v řízení u příslušných soudů všechny procesní prostředky k obraně svého práva. Okresní soud v Teplicích v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že návrhu stěžovatele na zastavení exekuce nelze vyhovět. Námitka stěžovatele, že neexistuje exekuční titul proti Miloslavu Levekovi, nemůže být úspěšná, neboť v době rozhodování byl již exekuční titul opraven usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 8. 2. 2011 č. j. 11 C 259/2002-54, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 7. 2011 č. j. 12 Co 235/2011-99. K opravě ve jménu stěžovatele okresní soud přistoupil za situace, kdy ze všech zjištěných skutečností neměl pochybnosti o jednoznačné přesné identifikaci stěžovatele (podle jeho data narození, rodného čísla a dalších listinných důkazů). Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně postupoval v souladu s ustanovením § 164 o. s. ř. a podle § 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. a opravil zjevnou nesprávnost spočívající ve jménu povinného. Vzhledem k tomu, že i přes uvedenou chybu byl stěžovatel dostatečně identifikován, nelze jej zaměnit za jinou osobu a závěr okresního soudu, že není dán důvod k zastavení exekuce, je správný. Odvolací soud se tedy námitkami stěžovatele adekvátně zabýval, přičemž své rozhodnutí odůvodnil způsobem, který zásah do stěžovatelova práva na spravedlivý proces způsobit nemohl. Pokud jde o námitku stěžovatele, že odvolací soud chybně označil adresu jeho bydliště, Ústavní soud konstatuje, že z přiloženého rozhodnutí tato chyba nijak nevyplývá. Nadto taková případná nepřesnost sama o sobě nepředstavuje porušení základních práv a stěžovatel ani netvrdí, že by v jejím důsledku k porušení jeho práv došlo.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení stěžovatelova práva na spravedlivý proces a na základě toho mu nezbylo než jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu