Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3780/12 ECLI:CZ:US:2013:4.US.3780.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint for non-exhaustion of remedies and lack of constitutional violation.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3780/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Hradec Realni s.r.o. against civil judgments regarding a debt dispute. The court found the complaint inadmissible because the plaintiff failed to exhaust all legal remedies by challenging only part of the first-instance judgment via appeal. Furthermore, the court determined the lower courts' decisions were substantively correct and did not violate fundamental rights, thus requiring no constitutional intervention.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Zákon o Ústavním soudu; Ústava ČR: Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, a zjevně neopodstatněná, pokud obecné soudy rozhodly v souladu se zákony a principy Listiny bez porušení ústavně zaručených práv.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility civil procedure remedies fundamental rights violation substantive correctness of judgment

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.
čl. 81 Ústavy ČR
čl. 91 Ústavy ČR
81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů.
čl. 83 Ústavy ČR
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR
83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR].
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky HRADECKÉ REALITNÍ s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 149, zastoupené JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Ulrichovo náměstí 737, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 58 Co 200/2012-107 ze dne 13. června 2012 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 č. j. 41 EC 28/2009-81 ze dne 8. srpna 2011 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou ve lhůtě a splňující i ostatní náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka s odkazem na porušení jejího práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí.

Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. 41 EC 28/2009 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 2 uložil žalované Astro HK CZ, s.r.o. (dále jen "žalovaná") zaplatit stěžovatelce částku 9.251,50 Kč se specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), žalobu co do částky 27.448,50 Kč zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze rozsudkem č. j. 58 Co 200/2012-107 ze dne 13. června 2012 rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje nesouhlas s hmotněprávním posouzením věci učiněným obecnými soudy a k zásadním pochybením podle ní došlo též v důkazním procesu. Stěžovatelka tvrdí, že pochybení prvostupňového soudu namítala v odvolacím řízení, avšak odvolací soud nedostatky v rozhodování soudu prvního stupně pominul a jeho dle stěžovatelky z mnoha důvodů nepřezkoumatelné rozhodnutí nezrušil, ale jako věcně správné překvapivě potvrdil. Tím ani odvolací soud podle stěžovatelky nezaručil spravedlivé projednání její věci.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu projednání věci, je vždy povinen přezkoumat formální (procesní) náležitosti a naplnění podmínek jejího věcného projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky podle ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jímž je vyžadováno, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka v záhlaví citované rozhodnutí soudu prvního stupně napadla ústavní stížností v celém rozsahu, tedy ve všech jeho výrocích, avšak odvoláním jej napadla pouze ve výrocích II. a III. Protože tedy stran výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně stěžovatelka nevyčerpala řádný opravný prostředek, je ústavní stížnost v této části nepřípustná.

Následně vzal Ústavní soud v úvahu stěžovatelkou předložená tvrzení, přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu a jím potvrzené výroky rozhodnutí soudu prvního stupně (dále jen "relevantní rozhodnutí") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je v této části zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy ČR), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, není soudem obecným soudům nadřízeným, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR]. Postup v soudním řízení včetně provádění a hodnocení důkazů, interpretace a aplikace právních předpisů a vyvození skutkových a právních závěrů je záležitostí obecných soudů. Dále platí, že ne každé pochybení obecných soudů dosahuje ústavněprávní roviny a je způsobilé přivodit zásah do ústavně zaručených práv účastníků řízení.

Podle přesvědčení Ústavního soudu v projednávané věci obecné rozhodly relevantními rozhodnutími v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině. Obecné soudy dostatečně zjistily skutkový stav a svá rozhodnutí logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnily, přičemž jejich závěry podle náhledu Ústavního soudu nelze označit za projev libovůle, ani za extrémně rozporné s principy spravedlnosti. Ústavní soud tedy žádný z předpokladů pro svůj kasační zásah nezjistil

S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ust. § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu z části jako nepřípustnou a z části jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 12. února 2013

Michaela Židlická v.r.

Předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu