Constitutional Court dismisses appeal claiming arbitrary application of civil procedure law regarding small claims. The court finds no violation of fundamental rights. The appeal is inadmissible as the lower court's reasoning was not extreme. The decision upholds the constitutionality of the small claims rule. The court rejects the claim of arbitrary application of law. The appeal is dismissed without oral hearing.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by NETCOM PLUS s.r.o. against lower court rulings in a civil dispute. The complainant argued that the appellate court arbitrarily applied the small claims rule to dismiss part of her claim without proper reasoning. The court found no evidence of a violation of fundamental rights or extreme inconsistency with factual findings. Consequently, the complaint was rejected without an oral hearing.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a complaint if it finds no violation of fundamental rights or if the lower court's reasoning is not in extreme disagreement with factual findings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky NETCOM PLUS s. r. o., se sídlem Brno, Pionýrská 13, zastoupené Mgr. Václavem Kotkem, advokátem v Brně, třída Kpt. Jaroše 10, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2012 č. j. 44 Co 289/2010-101, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. února 2010 č. j. 43 C 110/2004-82, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Stěžovatelka navrhla zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že jejich vydáním byla porušena její základní práva zaručená čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 a čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy. Tvrdí, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo řádně odůvodněno a nevyplývalo z něj, z jakých úvah soud vycházel. Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že ignoroval skutkový základ žaloby, aby se nemusel podaným odvoláním věcně zabývat. Podle stěžovatelky došlo v řízení před odvolacím soudem ke zcela svévolné aplikaci podústavního práva, která má za následek porušení jejích, výše uvedených základních práv. Odůvodnění odvolacího soudu je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními a je třeba je považovat za překvapivé. Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.
Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem; senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Městský soud v Brně napadeným rozsudkem uložil povinnost stěžovatelce (v řízení před obecnými soudy žalobkyni) zaplatit žalované (Kooperativa, pojišťovna, a. s.) částku 1 860 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbývající výši nároku 28 598 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II). Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl tak, že odvolání stěžovatelky proti výroku II a v rozsahu částek 6 500 Kč s příslušenstvím a 6 018 Kč s příslušenstvím odmítl, ve výroku II v rozsahu částky 16 100 Kč s příslušenstvím pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětem řízení stěžovatelka učinila nárok ve výši 14 518 Kč, opíraný o vlastní výpočet nákladů potřebných na uvedení poškozeného vozidla do předešlého stavu, nárok ve výši 6 500 Kč, opíraný o náklady půjčovného za náhradní vozidlo po dobu předpokládané opravy, a nárok ve výši 16 100 Kč, který měl představovat znehodnocení poškozeného vozidla. Z uvedeného je zřejmé, že pokud bylo z prvého nároku stěžovatelky žalovaným dobrovolně uspokojeno 6 640 Kč a stěžovatelce bylo přisouzeno dalších 1 860 Kč, týká se rozsah zamítnutí peněžitého plnění částky 6 018 Kč. Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. bagatelní částky, stejně jako tomu je v případě nároku ve výši 6 500 Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu je odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu těchto částek nepřípustné.
Pokud jde o zbývající nárok stěžovatelky v částce 16 100 Kč, odvolací soud se s odkazem na ustanovení § 420 odst. 1 a § 443 občanského zákoníku, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami, a proto lze na odůvodnění odvolacího soudu v dalším odkázat. Ústavní soud neshledal, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. nález
sp. zn. III. ÚS 84/94
ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257)]. Zásah do základních práv stěžovatelky tak Ústavní soud nezjistil.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, čemuž logicky odpovídá (není-li stížnost věcně projednatelná) i odmítnutí akcesorického návrhu na zrušení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. února 2013
Michaela Židlická v. r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu