Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 177/13 ECLI:CZ:US:2013:2.US.177.13.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to failure to exhaust administrative appeal remedies first.

Geschäftsnummer II.ÚS 177/13
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by Mr. Lubomír Müller against a municipal court ruling. The applicant argued that the court's notice regarding the possibility of filing a cassation appeal was misleading, yet the court determined he had been properly informed. The court ruled the complaint inadmissible because the applicant failed to utilize the cassation appeal remedy explicitly offered by the lower court before seeking constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, including appeals explicitly notified by the lower court.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility cassation appeal requirement subsidiarity principle procedural prerequisites

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ústavnímu soudu proto nezbylo než posuzované podání dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnout.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
§ 62 odst. 4 soudního řádu správního
2012 na zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 soudního řádu správního.
§ 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o návrhu JUDr. Lubomíra Müllera, zastoupeného Mgr. Ladislavem Rychtářem, advokátem se sídlem Praha 6, Vodňanského 538/4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2013 ve věci sp. zn. 5 Ad 9/2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel projednávanou ústavní stížností brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud přitom dospěl k závěru, že posuzované podání není přípustné.

Rubrikovaným rozsudkem Městský soud v Praze jednak zamítl stěžovatelovu správní žalobu proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy a jednak nevyhověl jeho návrhu ze dne 11. 11. 2012 na zastavení řízení ve smyslu ustanovení § 62 odst. 4 soudního řádu správního.

Dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v poučení napadeného rozsudku městského soudu je sice uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, stěžovatel však ve svém podání o správnosti tohoto poučení vyjadřuje pochybnosti a odvolává se na znění ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního.

Pokud měl nicméně stěžovatel pochybnosti o přípustnosti kasační stížnosti, měl se řídit poučením městského soudu; je přitom zřejmé, že dle městského soudu na rozhodnutí o nevyhovění návrhu na zastavení řízení, proti němuž oponentura artikulovaná v ústavní stížnosti výlučně směřuje, důvod nepřípustnosti kasační stížnosti uvedený v ustanovení § 104 odst. 3 písm. a) soudního řádu správního nedopadá, jelikož stěžovatelův návrh na zastavení řízení, respektive důvody, pro které stěžovatel tento svůj návrh podával, nebyly předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu v rozhodnutí ze dne 7. 11. 2012 ve věci sp. zn. 6 Ads 76/2012.

Rovněž v projednávané věci se proto musí uplatnit princip subsidiarity, v jehož důsledku je třeba považovat stěžovatelovu ústavní stížnost za nepřípustnou dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť je zřejmé, že stěžovatel nevyužil procesní prostředek (kasační stížnost), o jehož dispozici byl městským soudem poučen. Ústavnímu soudu proto nezbylo než posuzované podání dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (soudcem zpravodajem) odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 6. února 2013

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj