Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 4135/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.4135.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of civil remedies regarding property rights in criminal seizure cases.

Geschäftsnummer II.ÚS 4135/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint as inadmissible due to non-exhaustion of legal remedies. The applicant argued that police decisions releasing seized vehicles violated her property rights under the Civil Code, claiming the police failed to properly justify their conclusions. The court ruled that the police decisions under the Criminal Procedure Code do not definitively resolve property ownership and that the applicant must first pursue civil claims, such as a vindication lawsuit, before seeking constitutional protection.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: The principle of subsidiarity requires individuals to exhaust all available legal remedies, including civil proceedings, before filing a constitutional complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
principle of subsidiarity exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility property rights protection civil vindication lawsuit criminal procedure seizure non-exhaustion doctrine

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 80 odst. 1 tr. řádu
Napadenými usneseními byla dle § 80 odst. 1 tr. řádu vydána motorová vozidla, pocházející z trestné činnosti (krádeže) těm, o jejichž vlastnictví dle orgánů činných v trestním řízení nebylo pochyb.
§ 446 obch. zákoníku
Stěžovatelka uzavírala kupní smlouvy na předmětné věci v režimu obchodního zákoníku a tudíž se na ni vztahuje ochrana nabytí vlastnického práva od nevlastníka tak, jak je upravena v ustanovení § 446 obch. zákoníku.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti společnosti KORCAR, s. r. o., se sídlem Slavojova 579/9, Praha 2, právně zastoupené JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem Husovo nám. 65, Ledeč nad Sázavou, proti usnesení Policie ČR, KŘ Policie Jihomoravského kraje, SKPV, OOK - 2. oddělení v Brně ze dne 7. 6. 2012 č.j. KRPB-29745-180/TČ-2011-060072, usnesení Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 27. 8. 2012 č.j. ZT 186/2012-78, usnesení Policie ČR, KŘ Policie Jihomoravského kraje, SKPV, OOK - 2. oddělení v Brně ze dne 29. 5. 2012 č.j. KRPB-29745-165/TČ-2011-060072, usnesení Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 27. 8. 2012 č.j. ZT 186/2012-93, usnesení Policie ČR, KŘ Policie Jihomoravského kraje, SKPV, OOK - 2. oddělení v Brně ze dne 17. 7. 2012 č.j. KRPB-29745-218/TČ-2011-060072, usnesení Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 27. 8. 2012 č.j. ZT 186/2012-83, usnesení Policie ČR, KŘ Policie Jihomoravského kraje, SKPV, OOK - 2. oddělení v Brně ze dne 5. 6. 2012 č.j. KRPB-29745-179/TČ-2011-060072, usnesení Okresního státního zastupitelství v Břeclavi ze dne 27. 8. 2012 č.j. ZT 186/2012-88, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavnímu soudu byl dne 29. 10. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení výše citovaných rozhodnutí orgánů státní moci.

Napadenými usneseními byla dle § 80 odst. 1 tr. řádu vydána motorová vozidla, pocházející z trestné činnosti (krádeže) těm, o jejichž vlastnictví dle orgánů činných v trestním řízení nebylo pochyb.

Stěžovatelka napadeným usnesením vytýká, že závěry uvedené v jejich odůvodněních o tom, že není pochyb o vlastnickém právu k předmětným věcem svědčícím v nich uvedených pojišťovnám, nejsou řádně odůvodněny. Tímto je zasaženo do vlastnického práva stěžovatelky k dotčeným věcem, protože ta je dle svého přesvědčení nepochybným vlastníkem věcí. Stěžovatelka uzavírala kupní smlouvy na předmětné věci v režimu obchodního zákoníku a tudíž se na ni vztahuje ochrana nabytí vlastnického práva od nevlastníka tak, jak je upravena v ustanovení § 446 obch. zákoníku. Smyslem a účelem ustanovení § 80 odst. 1 věty třetí tr. řádu týkajícího se úschovy, je zabránit tomu, aby bylo až do objasnění práva na věc s věcí disponováno, neboť právě tato dispozice s věcí by mohla vést k neodčinitelným, důsledkům.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení zákona o Ústavním soudu, znamená, že existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání. To znamená, že ústavní stížnost lze podat zpravidla pouze tehdy, vyčerpal-li stěžovatel ještě před jejím podáním všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Takovými prostředky zákon o Ústavním soudu rozumí vedle řádných opravných prostředků a mimořádných opravných prostředků také jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Je třeba zdůraznit, že v projednávaném případě se nejedná o rozhodnutí, jímž by byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k vydaným předmětům. Usnesení vydané podle ustanovení § 80 odst. 1 tr. řádu nemá z hlediska věcného či závazkového práva žádný konstitutivní či deklaratorní účinek.

Z tvrzení stěžovatelky v ústavní stížnosti je patrné, že svými procesními aktivitami, včetně podání ústavní stížnosti, sledovala ochranu svých majetkových práv. Proto nelze než trvat na tom, aby před podáním ústavní stížnosti vyčerpala i procesní prostředky občanskoprávní, které právní řád k ochraně práv poskytuje. Je nepochybné, že bez ohledu na výsledky trestního řízení má stěžovatelka možnost podat civilní reivindikační žalobu proti osobě, které byly předmětné věci vydány.

Z tohoto pohledu tedy lze uzavřít, že stěžovatelka se obrátila na Ústavní soud předčasně, neboť nevyčerpala všechny prostředky, které jí zákon k ochraně jejího majetkového práva poskytuje (obdobě viz např. usnesení ÚS

sp. zn. IV. ÚS 3281/09

a

II. ÚS 3537/10

,

II. ÚS 2758/11

).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2013

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj