Constitutional Court dismisses appeal for missing court hearing and failure to raise costs objections timely.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected Lenka Hollerova's constitutional complaint against a district court ruling that awarded her client legal costs. The appellant argued the lower court violated fair trial rights by awarding costs without her participation, but she had missed the hearing without excuse. The court ruled that the Constitutional Court cannot remedy procedural oversights caused by a party's own failure to appear or raise objections in time.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 75 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court cannot remedy procedural oversights caused by a party's own failure to appear or raise objections in time, as this violates the principle of subsidiarity and the duty to protect one's own rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Lenky Hollerové, zastoupené Mgr. Petrou Lomozovou, advokátkou, AK se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 24, proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 4. 6. 2012 čj. 113 EC 487/2011-43 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem předaným k poštovní přepravě dne 3. 1. 2102 se Lenka Hollerová (dále jen "žalovaná" nebo "stěžovatelka") domáhala, aby Ústavní soud nálezem konstatoval, že Okresní soud v Kolíně (dále jen nalézací soud") výrokem III. v záhlaví uvedeného rozsudku porušil právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny, a tento výrok zrušil.
II. Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu nalézacího soudu sp. zn. 113 EC 487/2011 vyplývají následující skutečnosti.
RWE energie, a. s., se sídlem v Ústí nad Labem (dále jen "žalobkyně") se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit ji částku 2 793,54 Kč s příslušenstvím jako nedoplatek za odebraný plyn.
Dne 17. 10. 2011 nalézací soud vydal elektronický platební rozkaz, jímž žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni ve stanovené lhůtě částku 2 793,54 Kč s příslušenstvím, a k rukám právního zástupce žalobkyně náklady řízení ve výši 8 720 Kč.
Dne 30. 1. 2012 žalovaná podala proti platebnímu rozkazu odpor.
Podáním z 28. 2. 2012 doplněným podáním z 24. 5. 2012 žalobkyně vzala co do jistiny žalobu zpět s odůvodněním, že po podání žaloby žalovaná dlužnou částku uhradila; požadovala však přiznání příslušenství pohledávky a náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. ve výši vyčíslené v návrhu na zahájení řízení a snížené o částku 800 Kč, která již byla žalovanou uhrazena.
Dne 4. 6. 2012 nalézací soud řízení o žalobě zastavil (výrok I.), žalované uložil povinnost uhradit žalobkyni ve stanovené lhůtě příslušenství pohledávky ve výši 192,35 Kč (výrok II.) a povinnost uhradit žalobci ve stanovené lhůtě k rukám právního zástupce žalobce na nákladech řízení částku 7 920 Kč (výrok III.). Výrok III. nalézací soud odůvodnil poukazem na ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., neboť důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalované.
Podle protokolu o jednání nalézacího soudu dne 4. 6. 2012 se žalovaná jednání neúčastnila a předem se neomluvila.
III. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že nalézací soud napadeným výrokem porušil právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo na vlastnictví a jeho ochranu dle čl. 11 odst. 1 Listiny, neboť nereflektovat judikaturu Ústavního soudu, pominul ústavněprávně konformní výklad platného práva, rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a poskytl ochranu zneužití práva na náhradu nákladů řízení v paušální výši; poukázala na nálezy ze dne 29. 3. 2012
sp. zn. I. ÚS 3923/11
a ze dne 13. 11. 2007
sp. zn. IV. ÚS 301/05
.
IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nutno odmítnout jako zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Ústavní soud především konstatuje, že námitky obsažené v ústavní stížnosti a týkající se nákladů řízení požadovaných žalobkyní stěžovatelka neuplatnila při jednání před nalézacím soudem dne 4. 6. 2012, jehož se - jak bylo výše již konstatováno - bez omluvy neúčastnila. Následně podanou ústavní stížností se tak stěžovatelka fakticky pokouší o nápravu toho, co zmeškala v předchozím řízení. V této souvislosti Ústavní soud připomíná svoji ustálenou judikaturu, z níž plyne, že řízení před Ústavním soudem není řízením, v němž by bylo možné reparovat to, co účastník předchozího řízení před orgány veřejné moci svým vlastním postupem zanedbal, pakliže řádně (včas) nehájil svá práva, ačkoliv tak učinit mohl a měl (vigilantibus iura) [srov. nález ze dne 5. 10. 2004
sp. zn. III. ÚS 126/04
(N 141/35 SbNU 9)]; opačný názor by byl v rozporu s principem subsidiarity ústavní stížnosti [(§ 75 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]; srov. dále Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání 2007, C.H.Beck, str. 571, odst. 48. a násl., a Wagnerová, Dostál, Langášek, Pospíšil: Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI 2007, str. 379, odst. 23.
V důsledku řečeného Ústavnímu soudu nezbylo, než jako zjevně neopodstatněné posoudit i tvrzení stěžovatelky o porušení základního práva na ochranu majetku dle čl. 11 odst. 1 Listiny.
Pro uvedené neobstojí ani odkaz na jí připomenutý nález Ústavního soudu
I. ÚS 3923/11
. K tomu je třeba dodat, že tímto nálezem (stejně jako stěžovatelkou nezmíněným nálezem I. ÚS 988/12 - dostupné na http://nalus.usoud.cz) byly pro obecné soudy vytýčeny možnosti, jak v bagatelních formulářových věcech rozhodovat v souladu s kautelami ústavnosti o účelnosti vynaložených nákladů řízení. Nejde však o nálezy judikatorně bezvýjimečně přikazující v každé bagatelní věci rozhodovat o náhradě nákladů řízení právě tak, jak si podlehnuvší účastník (v projednávaném případě dodatečně stěžovatelka) představuje.
Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu