Constitutional Court dismisses constitutional complaint against Supreme Court's ruling on litigation costs as not arbitrary.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against the Supreme Court's decision ordering him to pay litigation costs. The applicant argued that the Supreme Court erred in its assessment of relevant case circumstances, violating his rights to a fair trial and equality. The Court held that the Supreme Court's decision was not arbitrary and constituted independent judicial reasoning within the legal framework.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 146 odst. 2 o. s. ř. s; § 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court reviews rulings on litigation costs with extreme caution and only sets them aside if the lower court's decision is arbitrary or violates fundamental rights.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 30. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Lukáše Krátkého, zastoupeného JUDr. Petrem Wildtem, advokátem se sídlem Bohuslava Martinů 1038, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. října 2012 sp. zn. 8 Cmo 366/2012, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností napadl stěžovatel shora označené usnesení Vrchního soudu v Olomouci s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Uvedeným rozhodnutím Vrchní soud v Olomouci (I.) změnil (nákladový) výrok II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. září 2012 č. j. (6) 43 ECm 17/2010-71 tak, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi (takto žalovanému v řízení před obecnými soudy) blíže specifikované náklady řízení a (II.) že je povinen mu zaplatit náklady odvolacího řízení. Své rozhodnutí opřel o ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. s tím, že s odkazem na konkrétní relevantní momenty dané záležitosti akcentoval ve smyslu nálezu Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 439/06
vedle ryze procesního hlediska komplexní zhodnocení okolností případu.
Stěžovatel vyjádřil přesvědčení, že Vrchní soud v Olomouci předmětnou situaci z hlediska rozhodování o nákladech řízení nesprávně posoudil. Popsal genezi projednávané záležitosti a dle něj pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantní kontext vedoucí k opačnému závěru, pročež se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli nebo, že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
Pod aspektem tohoto přístupu Ústavní soud konstatuje, že z pohledu rámce argumentačního prostoru vymezeného ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. a judikaturou Ústavního soudu (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 439/06
,
IV. ÚS 288/05
) napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci obstojí; není výrazem svévole a lze je tudíž považovat za projev ústavně souladného nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR).
V důsledku toho bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu