Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3634/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3634.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed as applicant failed to exhaust ordinary remedies via appeal for confusion.

Geschäftsnummer III.ÚS 3634/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the father against a family court ruling on child support. The applicant argued that the appellate court violated his right to a fair trial by denying evidence and representation, but the court found these issues could have been raised through an appeal for confusion. Since the applicant did not file this specific ordinary remedy, the court determined the complaint was inadmissible for non-exhaustion of procedural steps.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 229 odst. 3 občanského soudního řádu: Constitutional complaints are subsidiary remedies and inadmissible if the applicant fails to utilize available ordinary procedural means, such as an appeal for confusion, to address procedural defects.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies appeal for confusion constitutional complaint inadmissibility procedural fairness subsidiarity of constitutional review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov.
§ 229 odst. 3 občanského soudního řádu

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Roberta Miksy, zastoupeného JUDr. Vladislavou Rapantovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Dukelská 891/4, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 8. 2012 č. j. 55 Co 183/2012-530, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městský soud v Praze rozhodl v řízení o návrhu stěžovatele (otce nezletilých) na snížení výživného a o návrhu matky na zvýšení výživného tak (v podstatě), že potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

V ústavní stížnosti stěžovatel především namítá, že postupem odvolacího soudu bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, jmenovitě práva být zastoupen svobodně zvoleným zástupcem, a bylo mu rovněž odňato právo navrhovat důkazy, neboť soud k včasné a důvodné žádosti neodročil jednání a ve věci jednal bez přítomnosti jeho zástupce. Není pravdou, tvrdí dále stěžovatel, že soudu předložil pouze potvrzení o pobytu zástupce v lázních, neboť předložil i potvrzení lékaře o jeho pokračující rekonvalescenci a pracovní neschopnosti.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. § 72 odst. 3 téhož předpisu).

Ústavní stížnost se tedy vyznačuje tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Řečené je významné i v posuzované věci.

Mimořádný opravný prostředek sloužící především k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná, představuje žaloba pro zmatečnost (§ 229 a násl. o. s. ř.).

Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Právě takové námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, uchýlil, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. zahájil.

Jinak řečeno, již samotná kritika postupu odvolacího soudu, že navzdory včasné a důvodné žádosti zástupce stěžovatele o odročení jednání ve věci jednal, byla ve svém důsledku objektivně použitelnou již v řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 229 odst. 3 o. s. ř. proti rozhodnutí odvolacího soudu, posléze (zde) napadeného ústavní stížností.

Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla (ústavní stížností není dokládán opak), vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.

Z těchto důvodů dospěl Ústavní soud i v posuzované věci k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj