Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2442/12 ECLI:CZ:US:2013:2.US.2442.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement order due to lack of constitutional violation.

Geschäftsnummer II.ÚS 2442/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Mr. Jiří Truhlář against a regional court's enforcement order. The applicant argued that the court failed to address doubts about the active legitimacy of the creditor, rendering the decision unreviewable. The court rejected this claim, noting that the enforcement proceedings are formal and the lower court correctly relied on the notarial evidence and registry data to confirm the creditor's identity.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Article 83 of the Constitution: The Constitutional Court protects constitutional order and does not review the lawfulness of ordinary courts' decisions unless basic rights are violated; in formal enforcement proceedings, courts only examine specific prerequisites for enforcement.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal enforcement order review active legitimacy creditor formal enforcement proceedings unreviewable decision claim

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
Article 3 § 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 36 § 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 38 § 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 11 § 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 6 § 1 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
Article 90 of the Constitution of the Czech Republic
Section 43 § 2 letter a) of the Law on the Constitutional Court
Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudců Stanislava Balíka a Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Ing. Jiřího Truhláře, zastoupeného JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem Měsíčná 256/2, Liberec 3, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci č. j. 73 Co 382/2011-30 ze dne 18. 4. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 27. 6. 2012, která splňuje formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž měla být porušena jeho ústavní práva garantovaná čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky.

Stěžovatel obdobně jako v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce vyslovuje pochybnosti o aktivní legitimaci oprávněného, který je v dostupných dokumentech označen jinak než v návrhu na exekuci a v nalézacím řízení. Dle jeho názoru se odvolací soud s uvedenou námitkou nevypořádal a jeho rozhodnutí je tak ve smyslu judikatury Ústavního soudu nepřezkoumatelné.

Z obsahu ústavní stížnosti i napadeného rozhodnutí vyplývá, že Okresní soud v Jablonci nad Nisou nařídil na návrh oprávněného exekuci na majetek stěžovatele podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci za účelem vymožení pohledávky v částce 20 176 292,70 Kč s přísl. úrokem, směnečné odměny 67 254 Kč a nákladů nalézacího a exekučního řízení. Provedením exekuce byl pověřen konkrétní exekutor. O odvolání stěžovatele rozhodl krajský soud napadeným potvrzujícím usnesením, jímž neshledal námitky stěžovatele o nedostatku aktivní legitimace oprávněného důvodnými.

Po zvážení obsahu ústavní stížnosti i napadeného usnesení dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), proto mu nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů z hledisek běžné zákonnosti, resp. z hlediska zákonné interpretace a aplikace jednoduchého práva. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem. V daném případě však Ústavní soud nutnost zásahu neshledal.

Stěžovatelova ústavní stížnost nesměřuje proti vlastnímu rozhodnutí ve věci, nýbrž je podávána ve stádiu nařízení exekuce podle pravomocného a vykonatelného exekučního titulu. Je třeba mít na zřeteli, že exekuční řízení je řízením formálním. Sleduje totiž jiný cíl než řízení nalézací, a to nucenou realizaci již v nalézacím řízení stanovených práv a povinností. Při nařízení exekuce proto soud přezkoumává pouze ty skutečnosti, které jsou pro nařízení rozhodné (nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, absenci formální či materiální vykonatelnosti exekučního titulu, absenci věcné legitimace účastníků, prekluzi práv a povinností a případný neodpovídající způsob exekuce).

Jak vyplývá z napadeného usnesení, uvedenými hledisky se odvolací soud řídil, přičemž se dostatečně zabýval námitkami, jimiž stěžovatel vyjádřil pochybnosti o aktivní legitimaci oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce. Vycházel přitom z nalézacího spisu, který obsahuje notářem ověřené apostilované osvědčení (o jehož správnosti jako veřejné listiny neměl pochybnosti), z něhož je zřejmé, že oprávněný, tak jak je označen v usnesení o nařízení exekuce, je zapsán v obchodním rejstříku Kyperské republiky. Pro posouzení dané věci je rozhodující, že exekuční titul - směnečný platební rozkaz - byl vydán na návrh žalobce, jehož označení je shodné s názvem a registračním číslem oprávněného z návrhu na nařízení exekuce. Nelze proto dospět k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné. Okolnost, že se stěžovatel s řádně odůvodněnými závěry neztotožňuje, není sama o sobě způsobilá založit důvodnost ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud neshledal v napadeném rozhodnutí tvrzené porušení základních práv stěžovatele. Nezbylo mu proto, než ústavní stížnost mimo ústní jednání podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2013

Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu