Constitutional Court dismisses complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirement. Steward repeatedly warned of this defect but did not correct it within the deadline. Court rejects repeated requests for individual notification as inefficient and formalistic. The decision upholds established practice that prior warnings suffice for identical cases. Procedural compliance is essential before substantive review can occur. The complaint is inadmissible under the Constitutional Court Act.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Pavel Černota against a Supreme Administrative Court decision. The applicant repeatedly failed to correct the defect of lacking mandatory lawyer representation despite multiple warnings and extended deadlines. The court ruled that repeated individual notifications are unnecessary when the requirement has been consistently communicated in prior identical proceedings. Consequently, the complaint was rejected as procedurally inadmissible under the Constitutional Court Act.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may reject a complaint if the applicant fails to remove the defect of mandatory lawyer representation within the prescribed time limit, provided the applicant has been previously and reliably informed of this requirement in similar cases.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Černoty, jíž se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Aprk 29/2012 (blíže neoznačeného), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Svým podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 1. 2013 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 7 Aprk 29/2012 (blíže neoznačeného).
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní soud lustrací podání zjistil, že stěžovatel podal Ústavnímu soudu řadu návrhů; velmi často nebyl advokátem zastoupen. Stěžovatel byl přitom v již projednaných věcech mnohokrát vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. III. ÚS 291/09
ze dne 22. června 2009).
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jeho vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.
Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2387/08
ze dne 22. října 2008).
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. ledna 2013
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj