Constitutional Court dismisses Boy Scout's appeal on court costs, rejecting constitutional violation claims.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the Boy Scouts of the Czech Republic's constitutional complaint against lower court rulings ordering them to pay litigation costs. The applicant argued that the district court mechanically applied the 'caused the proceedings' standard without considering the complex procedural history, violating fair trial rights. The Court agreed the lower court's reasoning was insufficient but ultimately upheld the decision because the statutory framework allowed the conclusion and the cited precedents did not contradict the specific circumstances of this case.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř. s.; § 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: Constitutional complaints regarding litigation costs are rejected unless the lower court's reasoning is fundamentally flawed or violates fundamental rights to an extreme degree.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 23. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, ve věci navrhovatele Junák - svaz skautů a skautek ČR, IČ: 00409430, se sídlem Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1, zastoupeného JUDr. Petrem Mikešem, Ph.D., advokátem se sídlem Velké náměstí 135/19, 500 03 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. listopadu 2012 č. j. 19 Co 327/2012-114 a výroku III. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 12. října 2011 č. j. 8 C 344/2006-85, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl (nákladové výroky) shora označených usnesení obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Shora citovaným rozhodnutím Městský soud v Praze (I.) změnil výrok III. tamtéž citovaného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 tak, že je stěžovatel povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi (takto žalovanému v řízení před obecnými soudy) náklady řízení a (II.) že je povinen mu zaplatit náklady odvolacího řízení. Své rozhodnutí opřel o ustanovení § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. s tím, že to byl stěžovatel, kdo z procesního hlediska zastavení řízení zavinil.
Tomuto závěru stěžovatel v ústavní stížnosti oponuje. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k jeho podáním a vyjádřením a aplikoval mechanicky citované ustanovení. V této souvislosti konstatoval, že termín "zavinil" nelze interpretovat v jeho doslovném významu a bez vazby na komplexní zhodnocení okolností případu. Popsal genezi projednávané záležitosti a dle něj pro rozhodnutí o nákladech řízení relevantního kontextu, pročež se (též s odkazem na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 439/06
,
I. ÚS 653/03
,
II. ÚS 198/07
,
I. ÚS 1531/07
a
I. ÚS 2893/09
) domáhal, aby Ústavní soud napadené výroky v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne z rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli nebo, že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
a další).
Pod aspektem tohoto přístupu Ústavní soud na jedné straně přisvědčuje stěžovateli potud, že odůvodnění, jímž Městský soud v Praze své rozhodnutí podložil, není co do reakce na jeho námitky dostatečné. Na straně druhé - což je pro posouzení ústavní stížnosti a případné volby alternativy kasace rozhodné - dle Ústavního soudu z pohledu rámce argumentačního prostoru vymezeného ustanovením § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze obstojí.
Nálezy, na něž stěžovatel na podporu svých vývodů odkázal, vykazují co do konkrétních kontextuálních relací specifika odlišná. Závěry Městského soudu v Praze se s ohledem na to do kontradikce s rozhodovacími důvody těchto nálezů nedostávají.
V důsledku toho bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. ledna 2013
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu