Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 526/12 ECLI:CZ:US:2013:4.US.526.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as lower court applied civil law correctly without violating fundamental rights.

Geschäftsnummer IV.ÚS 526/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaints filed by three individuals against a district court judgment regarding property disputes. The applicants argued that their rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms were violated by the lower court's application of civil law norms. The court determined that its role is limited to protecting constitutional validity, not reviewing ordinary legal correctness, and found no evidence of arbitrary application of law or extreme inconsistency with factual findings.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 83 of the Constitution; The Constitutional Court protects only constitutional validity, not ordinary legality, and may intervene only upon finding a violation of fundamental rights or arbitrary application of law without reasonable justification.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction ordinary legality review fundamental rights violation arbitrary application of law civil law interpretation

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Art. 11 para. 2 and 3 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 36 para. 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Art. 90 of the Constitution of the Czech Republic
Art. 6 of the Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms
§ 83 of the Constitution of the Czech Republic
§ 43 para. 2 letter a) of the Act on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. Oskara Honische, 2) Ing. Evy Honischové a 3) Slavka Klenovsky-Maywega, všech zastoupených Mgr. Alenou Kinclovou, advokátkou, AK se sídlem v Lysé nad Labem, Sadová 1808, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. listopadu 2011 č. j. 11 C 148/2011-25, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelé s odkazem na porušení svých práv zakotvených v čl. 11 odst. 2 a odst. 3 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v čl. 90 Ústavy České republiky a v čl. 6 zřejmě Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod domáhali zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Obsah ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí, jakož i průběh předcházejícího řízení před obecným soudem, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jak stěžované rozhodnutí, tak průběh procesu jsou účastníkům řízení známy.

Formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobami oprávněnými a řádně zastoupenými. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde sice návrh přípustný, avšak z důvodů dále vyložených zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace jednoduchého práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody. Ústavní soud proto posoudil, zda obecné soudy v řízení svévolně neaplikovaly právní normy bez rozumného odůvodnění či zda právní závěry učiněné obecnými soudy nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními. Tyto skutečnosti odůvodňující zásah Ústavního soudu však ve věci splněny nebyly.

Obecný soud v napadeném rozhodnutí vycházel z důkazů vlastnictví vedlejšího účastníka k předmětným parcelám spolehlivě osvědčujících, stejně jako z důkazů, z nichž opodstatněně dovodil rozsah jejich užívání všemi žalovanými (tedy i stěžovateli), přičemž výši takto jimi získaného bezdůvodného obohacení určil podle ustanovení § 451 odst. 1 a 2 občanského zákoníku po přihlédnutí k výši přiměřeného nájemného z pozemků v dané lokalitě. Interpretaci i aplikaci podústavního práva Obvodním soudem pro Prahu 5 považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Na řádné a přiléhavé odůvodnění napadeného rozhodnutí přijatého tímto soudem lze proto ve zbytku odkázat.

K řečenému pak možno dodat, že ve skutkově i právně obdobných věcech rozhodoval Ústavní soud usneseními III. 532/12 a

IV. ÚS 530/12

(dostupná na http://nalus.usoud.cz), pročež na rozhodovací důvody těmito rozhodnutími vyložené je i zde možno pro stručnost odkázat.

Ústavní soud tedy uzavírá, že napadeným rozhodnutím obecného soudu nebylo dotčeno, tím méně pak porušeno, žádné základní právo stěžovatelů. S ohledem na uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 16. ledna 2013

Michaela Židlická, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu