Constitutional complaint dismissed as filed after the statutory deadline for appeal against the final court decision.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by Z. K. against a regional court's dismissal of his appeal. The applicant argued that the appeal against the first-instance judgment was the final remedy, but the court found the final decision was the later ruling on the motion to reopen proceedings. Consequently, the complaint was rejected because it was submitted after the statutory time limit expired.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed after the expiration of the sixty-day period following the service of the final judicial decision that constitutes the last legal remedy.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 6 To 300/2009-213 ze dne 16. dubna 2009, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 20. prosince 2012 stěžovatel brojí proti shora označenému rozhodnutí, kterým bylo jako opožděně podané zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově č. j. 4 T 219/2005-193 ze dne 13. ledna 2009.
2. Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění účinném do 31. prosince 2012, bylo možné ústavní stížnost podat ve lhůtě šedesáti dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
3. Sám stěžovatel za poslední prostředek k ochraně svého práva považuje odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, o němž bylo rozhodnuto usnesením, které stěžovatel svojí stížností napadá. Ústavní soud přitom zjistil, že toto usnesení bylo stěžovateli doručeno 20. května 2009. Lhůta k podání ústavní stížnosti proti němu proto marně uplynula v pondělí 20. července 2009.
4. Pro úplnost zbývá dodat, že Ústavní soud zjistil i to, že stěžovatel v dané věci podal ještě návrh na povolení obnovy řízení a podnět k podání stížnosti pro porušení zákona. O návrhu na povolení obnovy řízení bylo konečným způsobem rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 5 To 336/2010-285 ze dne 30. září 2010, které bylo stěžovateli doručeno dne 9. listopadu 2010. Ve vztahu k němu by tedy lhůta k podání ústavní stížnosti marně uplynula v pondělí 10. ledna 2011. Stížnost pro porušení zákona pak z podnětu stěžovatele nebyla vůbec podána, a proto o ní nebylo rozhodnuto žádným rozhodnutím soudu, ohledně něhož by stěžovateli mohla běžet lhůta k podání ústavní stížnosti.
5. Ústavní stížnost stěžovatele proto byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítnuta jako podaná po lhůtě stanovené zákonem pro její podání, podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud přitom ani nevyzýval stěžovatel k odstranění vad (absence zastoupení, absence relevantní ústavněprávní argumentace, absence dostatečného množství stejnopisů podání), protože jejich odstranění by nemohlo nic změnit.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
Jiří Nykodým, v. r.
soudce zpravodaj