Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to non-existent first-instance judgment and unsubstantiated claims.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint against lower court rulings regarding defense attorney fees. The applicant argued for higher fees based on specific legal service acts, but the first-instance judgment was legally voided by the appellate court, rendering it ineffective for constitutional review. Consequently, the Court declared the complaint inadmissible for this part and dismissed the remainder as clearly unfounded.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the underlying decision is legally non-existent or the claim is clearly unfounded.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce zpravodaje Miloslava Výborného o ústavní stížnosti JUDr. Bc. Patrika Matyáška, Ph.D., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Srbou, advokátem, AK se sídlem Údolní 33, 602 00 Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2012 č. j. 3 To 45/2012-1384 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2012 č. j. 40 T 13/2010-1362, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě domáhal zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, jimiž mu byla přiznána odměna a náhrada hotových výdajů za obhajobu obžalované L. N. o 7 416 Kč nižší, než nárokoval.
Z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci, připojeného k ústavní stížnosti, vyplynulo, že soud ke stížnosti stěžovatele zrušil shora označené usnesení Krajského soudu v Brně a nově rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 231 490 Kč včetně DPH. Vrchní soud reagoval na stěžovatelovy námitky týkající se formy výroku napadeného usnesení a nepřiznaných odměn a režijních paušálů za některé blíže specifikované úkony právní služby, resp. k počtu právních úkonů.
V ústavní stížnosti stěžovatel oponoval právním závěrům soudů obou stupňů a Vrchnímu soudu v Olomouci zejména vytknul způsob, jakým se postavil k rozlišení úkonů právní služby v souvislosti s počítáním času u hlavního líčení či výslechů nařízených v jednom dni, či k vyloučení některých písemných důkazních návrhů z odměňování.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2012 č. j. 40 T 13/2010-1362 Vrchní soud v Olomouci z podnětu stížnosti stěžovatele zrušil a poté o odměně a hotových výdajích obhájce v trestním řízení sám rozhodl. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu I. stupně právně neexistuje, není ani způsobilé vyvolat vůči stěžovateli jakékoliv účinky. Takové rozhodnutí nemůže být předmětem ústavního přezkumu, a proto Ústavní soud v této části posoudil ústavní stížnost jako nepřípustnou a odmítl ji.
Po přezkoumání napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že je třeba odmítnout ústavní stížnost i v této části, a to pro její zjevnou neopodstatněnost.
Podle hodnocení Ústavního soudu Vrchní soud v Olomouci dostatečně vyložil důvody, na jejichž základě rozhodl o odměně a hotových výdajích stěžovatele jako obhájce v trestním řízení, a svoje rozhodnutí přiměřeným způsobem odůvodnil. Jeho závěry Ústavní soud akceptoval, neboť je ve smyslu kautel hlavy páté Listiny nelze považovat za libovolné či extrémně nespravedlivé.
K argumentaci stěžovatele o porušení jeho vlastnického práva lze dodat, že čl. 11 odst. 1 Listiny chrání vlastnické právo již konstituované, svědčící konkrétnímu vlastníku. Nemůže tedy jít o ochranu vlastnického práva tam, kde toto právo nevzniklo, ale teprve (například rozhodnutím soudu) vzniknout má. Nemůže proto být předmětem ochrany Ústavního soudu vlastnické právo jako právo věcné, pouze tvrzené; tím spíše se nelze této ochrany dovolávat u náhrady odměny a hotových výdajů advokáta, která teprve může, je-li přiznána a uhrazena, vlastnictví advokáta ustanoveného ex offo rozhojnit.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, nepřijatelně mající co do obsahu charakter toliko opravného prostředku proti rozhodnutím obecných soudů, odmítl dílem podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) a dílem podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 15. ledna 2013
Michaela Židlická, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu