Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3074/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3074.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to lack of merit review grounds.

Geschäftsnummer III.ÚS 3074/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaints filed by two individuals against lower court rulings regarding enforcement proceedings. The complainants argued that the court incorrectly assessed the enforceability of a title and imposed double interest penalties, claiming violations of fundamental rights. The court rejected the appeal because the complainants had already raised these same arguments in the appeal against the first-instance enforcement order, making the current complaint manifestly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a complainant has previously raised the same arguments in a prior proceeding, the Constitutional Court may dismiss the complaint as manifestly unfounded without a merits review.

Schlagwörter

KI-generiert
manifestly unfounded constitutional complaint enforcement title interests on delay prior appeal arguments merits review Czech Constitutional Court

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jiřího Muchy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. V. P. a 2. M. P., obou zastoupených JUDr. Ludmilou Pávkovou, advokátkou v Praze 1, Krakovská 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2012 č. j. 21 Co 62/2012-36 a výroku I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 6. října 2011 č. j. 73 EXE 4764/2011-15, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 10. 8. 2012 stěžovatelé napadli a domáhali se zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdili, že jimi byla porušena jejich základní práva zaručená ústavním pořádkem, zejména pak práva odpovídající principům zaručeným v čl. 2 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 4 Ústavy České republiky.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným výrokem I usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 byla k návrhu oprávněného E. P. nařízena proti stěžovatelům jako povinným exekuce rozsudku téhož soudu ze dne 6. 5. 2009 č. j. 18 C 75/2008-60 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2010 č. j. 21 Co 533/2009-84, a to k uspokojení pohledávky ve výši 346 343 Kč s příslušenstvím. Proti uvedenému usnesení podali stěžovatelé odvolání, avšak Městský soud v Praze je svým usnesením, jež je rovněž napadeno touto ústavní stížností, potvrdil.

V ústavní stížnosti stěžovatelé vyjadřují nesouhlas se závěrem Městského soudu v Praze, že příslušný exekuční titul lze (i) po materiální stránce považovat za vykonatelný, přičemž namítají, že jim nalézacím řízením byla uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení v nesprávné výši (konkrétně že je musí platit dvakrát).

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Stejnou námitku jako v ústavní stížnosti stěžovatelé uplatnili již v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně o nařízení exekuce, načež jim Městský soud v Praze případně vysvětlil, že exekuční soud při rozhodování o nařízení exekuce musí posoudit mj. to, zda daný titul určitě a srozumitelně vymezuje rozsah vymáhaných práv a povinností; současně ale stěžovatele upozornil, že není oprávněn přezkoumávat, zda je vykonávané rozhodnutí z hlediska věcného správné. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedenému soudu sice vytýkají formalistický přístup v posuzování otázky materiální vykonatelnosti exekučního titulu, tuto svou námitku však zdůvodňují tvrzením, že (exekuční titul) je zčásti v rozporu s hmotným právem (konkrétně s občanským zákoníkem a nařízením vlády č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb.). Obsahově se tedy stěžovatelé domáhají přezkoumání věcné správnosti vykonávaného rozhodnutí, ovšem tento jejich požadavek přesahuje zákonný rámec řízení o nařízení exekuce.

Z tohoto důvodu Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu