Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 3261/12 ECLI:CZ:US:2013:3.US.3261.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for lack of merit and procedural delay regarding criminal appeal rights.

Geschäftsnummer III.ÚS 3261/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint without a hearing due to procedural defects and lack of substantive merit. The applicant challenged a criminal court decision but failed to file a timely constitutional complaint against the district court's ruling, missing the statutory deadline. Furthermore, the portion of the complaint challenging the appellate court's dismissal of the appeal was deemed clearly unfounded as it lacked argumentation and did not identify any unconstitutional legal conclusion.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court must reject a constitutional complaint if the applicant fails to file a timely appeal against the contested decision or if the complaint is clearly unfounded and lacks substantive argumentation.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint dismissal procedural time limit criminal appeal rights unfounded complaint lack of merit

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.
§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu
32 T 185/2010 v šedesátidenní lhůtě od jeho doručení (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu), což se ovšem nestalo, neboť stěžovateli byl tento rozsudek doručen nejpozději 2.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k této skutečnosti nelze stěžovatelem podané odvolání považovat v dané věci ani za procesní prostředek ochrany (jeho) práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31.
§ 253 odst. 1 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.
§ 246 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 229 odst. 3 tr. ř.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jiřího Muchy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem v Praze 2, Římská 1317/32, proti rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. dubna 2012 č. j. 32 T 185/2010-275 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2012 č. j. 10 To 243/2012-292, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 17. 8. 2012 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení shora označených soudních rozhodnutí, přičemž tvrdil, že postupem obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 90 Ústavy České republiky.

Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, napadeným rozsudkem Okresního soudu Praha-východ byl Mgr. L. K. podle § 226 písm. b) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný jako přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a 2 trestního zákoníku a podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl (mj.) stěžovatel jako poškozený odkázán s uplatněnými nároky na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel odvolání, které však Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že tomu tak není.

Jde-li o tu část ústavní stížnosti, kde stěžovatel navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2012 č. j. 10 To 243/2012-292, jedná se o návrh zjevně neopodstatněný. Ústavní stížnost v tomto ohledu totiž neobsahuje v podstatě žádnou argumentaci, v čem má tkvět nesprávnost, resp. protiústavnost právního závěru Krajského soudu v Praze [opírajícího se o ustanovení § 246 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 229 odst. 3 tr. ř.], že stěžovatel, jakožto poškozený, vůbec v dané trestní věci nebyl osobou oprávněnou k podání odvolání, přičemž ani Ústavní soud na tomto závěru prima facie nic závadného neshledal.

Vzhledem k této skutečnosti nelze stěžovatelem podané odvolání považovat v dané věci ani za procesní prostředek ochrany (jeho) práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Z toho plyne, že povinností stěžovatele bylo podat ústavní stížnost proti napadenému rozsudku Okresního soudu Praha-východ ze dne 18. dubna 2012 sp. zn. 32 T 185/2010 v šedesátidenní lhůtě od jeho doručení (§ 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu), což se ovšem nestalo, neboť stěžovateli byl tento rozsudek doručen nejpozději 2. 5. 2012 (tímto dnem je datováno stěžovatelovo odvolání, jež bylo přiloženo k ústavní stížnosti), a ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 23. 8. 2012. Z tohoto důvodu ta část ústavní stížnosti, kde stěžovatel brojí proti citovanému rozsudku Okresního soudu Praha-východ, představuje návrh opožděný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu