Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 4723/12 ECLI:CZ:US:2013:1.US.4723.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint and law revocation request due to exhaustion of remedies and accessory nature.

Geschäftsnummer I.ÚS 4723/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the request to revoke a specific legal provision. The plaintiffs argued that the Land Registry's decision to register ownership violated their rights and that no administrative remedy existed. The court ruled that the plaintiffs had not exhausted all procedural means, specifically noting the availability of a declaratory lawsuit, and that the law revocation request was accessory to the inadmissible complaint.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are subsidiary and inadmissible if procedural remedies have not been exhausted, while requests to revoke legal provisions are accessory to the main complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies subsidiarity principle declaratory lawsuit accessory nature constitutional complaint land registry decision property rights protection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Důvodem nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatelů odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, resp.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
čl. 11 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod
1 a 2, jakož i porušení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí katastrálního úřadu, a to v jeho výroku 1., jímž byl povolen vklad vlastnického práva k pozemku č.
§ 5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb.
října 2012, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, takto:

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2013 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Vojena Gütlera a Pavla Holländera, o ústavní stížnosti D. S. a nezl. F. S., obou zastoupených JUDr. Janem Luhanem, advokátem se sídlem v Lysé nad Labem, Masarykova 1250/50, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu, katastrální pracoviště Praha č. j. V-6372/2011-101-KA ze dne 15. října 2012, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 5 odst. 3 věta druhá zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení zákonného ustanovení se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelé svou ústavní stížností napadají, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 11 a čl. 36 odst. 1 a 2, jakož i porušení čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí katastrálního úřadu, a to v jeho výroku 1., jímž byl povolen vklad vlastnického práva k pozemku č. X v katastrálním území Hájek u Uhříněvsi do katastru nemovitostí pro J. H. a M. S., a domáhají se zrušení tohoto výroku. Zároveň podali návrh na zrušení § 5 odst. 3 věty druhé zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, které stanoví, že proti rozhodnutí, jímž se vklad povoluje, není přípustný žádný opravný prostředek ani žaloba ve správním soudnictví.

V důvodech ústavní stížnosti stěžovatelé, kteří se na základě soudem schválené dědické dohody o vypořádání dědictví po zemřelém V. S. stali vlastníky předmětného pozemku a jsou v katastru nemovitostí jako jeho vlastnici zapsáni, popisují okolnosti případu a zpochybňují postup Katastrálního úřadu shora označeného, který v rozporu se zákonem provedl řízení o vklad vlastnického práva k předmětnému pozemku na návrh podaný po smrti zůstavitele na základě darovací smlouvy zůstavitelem dříve uzavřené a tento vklad napadeným rozhodnutím povolil.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny procesní předpoklady pro projednání ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu), tedy i otázkou přípustnosti stížnosti.

Důvodem nepřípustnosti ústavní stížnosti dle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z konstantní judikatury Ústavního soudu plyne, že procesními prostředky k ochraně práva jsou nejen prostředky opravné, ale také všechny ty, které jsou způsobilé ochranu práva v příslušných řízeních přivodit (srov. rozhodnutí

sp. zn. II. ÚS 535/12

).

Podmínka vyčerpání všech procesních prostředků je výrazem povahy ústavní stížnosti coby subsidiárního prostředku k ochraně základních práv a svobod. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, v němž se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci, vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy, a proto je povinen své zásahy do činnosti uvedených orgánů minimalizovat. Zasáhnout může jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení některých základních práv a svobod stěžovatele, a to pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před samotnými těmito orgány, byť i v jiném než dosud vedeném řízení.

Na tomto místě třeba také zdůraznit fakt z obsahu ústavní stížnosti plynoucí, totiž fakt, že zápis vlastnického práva k předmětnému pozemku na základě napadeného rozhodnutí zatím proveden nebyl, z čehož nutno dovodit, že dosud k zásahu do vlastnického práva stěžovatelů nedošlo.

Ústavní soud se také neztotožňuje s názorem stěžovatelů, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva k předmětné nemovitosti, vydanému dle tvrzení stěžovatele na podkladě chybného postupu katastrálního úřadu, neexistuje žádný procesní prostředek k ochraně jejich práv, neboť stěžovatelé mají možnost, pokud skutečně dojde na podkladě napadeného rozhodnutí k zápisu vlastnického práva k pozemku ve prospěch jiných osob, domáhat se nápravy a ochrany svého vlastnického práva podáním určovací žaloby u příslušného obecného soudu.

Za dané situace Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh stěžovatelů odmítnout dle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný, resp. předčasný.

Pokud jde o návrh stěžovatelů na zrušení § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., Ústavní soud v souladu se svou ustálenou judikaturou uvádí, že řízení o návrhu na zrušení právního předpisu je řízením akcesorickým, které "sleduje osud ústavní stížnosti". Pokud je tedy samotná ústavní stížnost nepřípustná a věcného projednání neschopná, odpadá tím současně i základní podmínka možnosti projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Proto byl návrh na zrušení právního předpisu odmítnut dle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 14. ledna 2013

Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu