Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to prior identical rulings on same legal issue.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r.o. against a district court ruling on legal costs. The applicant argued that the court failed to award full reimbursement for litigation expenses despite their procedural success. The court dismissed the complaint as obviously unfounded because the applicant had previously raised identical arguments in other cases that were already decided by the Constitutional Court.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu; Constitutional complaints are obviously unfounded when the applicant has previously asserted identical claims before the Constitutional Court which were found inadmissible.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2012, č. j. 124 EC 142/2010-36, spojené s návrhem na zrušení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadeným rozsudkem Okresní soud v Ostravě zavázal žalovaného Michala Pipera zaplatit stěžovateli 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu pohledávky na zaplacení jízdného a přirážky k němu a rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit stěžovateli na nákladech řízení 300 Kč (zaplacený soudní poplatek).
V ústavní stížnosti stěžovatel s poukazem na porušení čl. 90 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod oponuje závěru soudu, který mu jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jeho nákladů v jím požadované výši.
Ústavní soud opakovaně konstatuje, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva a svobody bylo již dříve Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející (obdobná) ústavní stížnost jím byla shledána nedůvodnou nebo neopodstatněnou (srov. zejména nálezy Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. 3. 2012 a
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. 7. 2012, jakož i usnesení
sp. zn. I. ÚS 2777/11
,
sp. zn. III. ÚS 1648/12
,
III. ÚS 1784/12
,
III. ÚS 1462/12
,
sp. zn. IV. ÚS 1914/12
a další).
To je významné potud, že tak je tomu i v dané věci.
Ústavní soud proto ústavní stížnost stěžovatele odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný a rovněž tak odmítl i akcesorický návrh na zrušení § 202 odst. 2 o. s. ř. [§ 43 odst. 2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu], když tak učinil ve shodě s mnoha desítkami rozhodnutí vydaných v týchž stěžovatelových věcech.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. ledna 2013
Vladimír Kůrka v. r.
předseda senátu