Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 3364/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3364.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses complaint for non-exhaustion of remedies regarding judge assignment.

Geschäftsnummer II.ÚS 3364/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because the applicant failed to exhaust available procedural remedies. The applicant argued that the assignment of his case to a specific judge violated his right to a statutory judge under the Constitution. The court held that this issue could and should have been effectively raised in the appeal against the substantive judgment.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint statutory judge procedural means subsidiarity principle Constitutional Court non-exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.
čl. 4 Ústavy
40 Spr 1171/2012 s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl.
čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským o ústavní stížnosti E. Š., zastoupen JUDr. Petrem Vackem, advokátem se sídlem v Praze 4, Pod Rovinou 15, proti jinému zásahu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. srpna 2012 sp. zn. 40 Spr 1171/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatel napadl obšírnou ústavní stížností postup Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13. srpna 2012 sp. zn. 40 Spr 1171/2012 s tím, že jím bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce ve smyslu čl. 4 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel konkrétně namítal, že jeho věc, vedená Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 328/2012, byla nesprávně a protiústavně přidělena senátu 26 P a Nc 85/2012 a přidělena soudci Mgr. Liboru Stočesovi.

Proti tomuto postupu stěžovatel brojil již v tomto řízení, avšak místopředsedkyně tohoto soudu svým přípisem č. j. 40 Spr 1171/2012 jeho námitku odmítla jako nedůvodnou, přičemž konstatovala, že přidělení věci proběhlo v souladu jak s rozvrhem práce, tak obecným způsobem přidělování.

Stěžovatel uvedl, že svou ústavní stížnost považuje za přípustnou, neboť námitka porušení práva na zákonného soudce by byla podle jeho názoru v odvolání uplatněna opožděně.

II. Dříve, než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda návrh splňuje veškeré formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není.

Návrh trpěl závažnou formální vadou, která zároveň znemožňovala jakékoli hmotněprávní posouzení. Stěžovatel nerespektoval ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, jež ukládá fyzickým i právnickým osobám v řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Po doplnění, učiněném dne 2. října 2012 k výzvě Ústavního soudu, formálně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas osobou oprávněnou a řádně zastoupenou. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný; jde však o návrh nepřípustný.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Tento princip subsidiarity vyplývá z ustanovení čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná. Tato zásada je vyjádřena v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

Výjimky, které z tohoto pravidla Ústavní soud připustil, se týkaly přezkumu rozhodnutí, která uzavírají určitou část řízení nebo která řeší dílčí procesní otázku, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo; to však pouze pokud jsou taková rozhodnutí způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele a pokud je námitka porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod koncentrována jen do tohoto stádia řízení a nemohla by již být v rámci dalšího řízení (např. při uplatňování procesních prostředků proti meritorním rozhodnutím) efektivně uplatněna. Takovou výjimku však projednávaný případ nepředstavuje.

V projednávané věci stěžovatel brojí proti zásahu Obvodního soudu pro Prahu 4, jímž mělo dojít k zásahu do práva na zákonného soudce v důsledku postupu podle protiústavního rozvrhu práce. Tuto námitku však stěžovatel může řádně a efektivně uplatnit v případném odvolání proti meritornímu rozhodnutí soudu prvního stupně.

Ze shora uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout soudcem zpravodajem, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat se k odůvodněnosti ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2012

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj