Constitutional Court dismisses constitutional complaint for lack of lawyer representation and procedural defects.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint due to the absence of legal counsel and formal procedural errors. The applicant argued for a fair trial by claiming unreasonable conditions for fee waivers and the absurdity of requiring a lawyer when the defendant was the Bar Association. The court ruled that repeated prior warnings regarding mandatory representation rendered further individual instructions unnecessary and ineffective.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to comply with mandatory representation by a lawyer and formal requirements, provided the applicant has been repeatedly warned of these obligations in identical prior proceedings.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským, mimo ústní jednání, ve věci návrhu navrhovatele P. Č., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. září 2012 č. j. 2 As 106/2012-21, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 3. prosince 2012 brojil proti postupu Nejvyššího správního soudu ve věci č. j. 2 As 106/2012-21, kterým bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno a žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.
Stěžovatel se domáhal přezkumu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 22. 5. 2012 č. j. 52 A 23/2012-3 o postoupení žaloby místně a věcně příslušnému Městskému soudu v Praze ve věci žalované České advokátní komory ze dne 1. 3. 2012 č. j. 634/12, 635/12, 636/12, 637/12, 638/12 a 639/12.
Stěžovatel se dovolával svého ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces s odůvodněním, že nebyla dodržena procesní pravidla a byly kladeny nezákonné podmínky pro osvobození od soudních poplatků v krátkých šikanózních lhůtách. Stěžovatel považuje za absurdní, aby soud vyžadoval v řízení zastoupení advokátem, když žalovanou stranou je Česká advokátní komora, a proto navrhl napadené rozhodnutí zrušit.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl (a není) zastoupen advokátem [viz § 29, § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")] a jeho podání za řádný návrh na zahájení řízení považovat nelze.
Z mnoha dalších řízení o ústavních stížnostech, jež stěžovatel vede, se podává, že tento postup (jímž ignoruje povinné zastoupení advokátem a formální náležitosti ústavní stížnosti) volí, ačkoli byl opakovaně poučen, jaké náležitosti vyžaduje zákon o Ústavním soudu pro podání řádné ústavní stížnosti (viz věci ústavních stížností vedené pod
sp. zn. IV. ÚS 424/09
,
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
sp. zn. III. ÚS 765/09
,
sp. zn. I. ÚS 787/09
,
sp. zn. Pl. ÚS 5/09
,
sp. zn. III. ÚS 291/09
,
sp. zn. I. ÚS 467/09
, či
sp. zn. I. ÚS 786/09
a další).
Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.
Ústavní soud je však toho názoru, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly stěžovateli objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak, než řádným podáním a v zastoupení advokátem, jeví se pak setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (shodně usnesení Ústavního soudu ve stěžovatelově věci
sp. zn. II. ÚS 1822/09
,
sp. zn. I. ÚS 1786/09
,
sp. zn. III. ÚS 1989/09
,
sp. zn. IV. ÚS 1785/09
,
II. ÚS 2255/09
,
I. ÚS 2176/09
a další) se tudíž Ústavní soud uchýlil k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (§ 63 téhož předpisu, § 104 odst. 2 o. s. ř.) a soudcem zpravodajem ústavní stížnost bez jednání odmítl, přičemž poznamenává, že jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2387/08
,
sp. zn. IV. ÚS 2386/08
,
sp. zn. II. ÚS 713/08
, sp. zn. II. ÚS
1638/07,
sp. zn. III. ÚS 847/07
,
sp. zn. III. ÚS 2658/09
a další).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. prosince 2012
Pavel Rychetský v. r.
soudce zpravodaj