Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation and repeated prior violations.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint without a hearing due to formal defects. The applicant failed to comply with the mandatory requirement for lawyer representation and had previously filed multiple complaints with identical deficiencies. The court ruled that repeated warnings and the applicant's history of non-compliance justified the procedural dismissal under the relevant statute.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if the applicant fails to correct mandatory formal defects, such as the lack of mandatory lawyer representation, after being repeatedly warned of the consequences.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 5. prosince 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu stěžovatele P. Č., bez právního zastoupení, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. září 2012 č. j. 30 A 58/2010-71 a proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2012 č. j. 7 Ans 13/2012-23, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 22. listopadu 2012, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. září 2012 č. j. 30 A 58/2010-71, jakož i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. října 2012 č. j. 7 Ans 13/2012-23.
II. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V souzené věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
Ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Dle ust. § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí být v plné moci udělené k zastupování podle ust. § 29 a ust. § 30 odst. 1 cit. zákona výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
Stěžovatel při podání ústavní stížnosti nebyl a ani nyní není řádně zastoupen advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu.
Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem, jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí podané ústavní stížnosti (srov. např. řízení
sp. zn. I. ÚS 257/09
,
sp. zn. I. ÚS 467/09
,
sp. zn. I. ÚS 787/09
,
sp. zn. III. ÚS 291/09
,
sp. zn. IV. ÚS 424/09
,
sp. zn. III. ÚS 1204/10
,
sp. zn. II. ÚS 1778/10
, naposledy I. ÚS 4263/12 atd., dostupné na http://nalus.usoud.cz/)
Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl v nedávné době opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jeho vlastním zájmu, aby jeho další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly. Přístup navrhovatele, který naopak řízení prodlužoval tím, že vyčkával, až ho Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o pečlivém zájmu o ochranu jeho vlastních práv.
Podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. prosince 2012
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj