Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 4308/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.4308.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for lack of mandatory lawyer representation and missing procedural requirements.

Geschäftsnummer I.ÚS 4308/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without a hearing due to the complainant's failure to meet statutory requirements. The complainant lacked mandatory legal representation and failed to attach the required copy of the final judicial decision, despite prior warnings. The court rejected the request for an extension of time, noting the complainant's repeated history of filing defective complaints.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court: Mandatory legal representation by a lawyer is a prerequisite for filing a constitutional complaint; failure to comply with formal requirements, including the absence of a lawyer and missing copies of final decisions, results in the dismissal of the complaint.

Schlagwörter

KI-generiert
mandatory lawyer representation constitutional complaint dismissal procedural requirements legal representation rule formal defects complaint

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court
§ 30 para. 1 of the Law on the Constitutional Court
§ 72 para. 6 of the Law on the Constitutional Court
§ 43 para. 1 letter a) of the Law on the Constitutional Court

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem o ústavní stížnosti stěžovatelky T. R., bez právního zastoupení, proti "rozsudk[u] Okresního soudu ve Frýdku-Místku s č.j.: 15 C 149/2005-260 (první 15 C 149/2005-129), [a proti rozsudku] Krajského soudu v Ostravě s č.j.: 15 Co 503/2010-426" takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 9. 11 2012 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání, jež Ústavní soud posoudil jako ústavní stížnost, která nesplňovala náležitosti stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon Ústavním soudu"). Splněna nebyla ani podmínka povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. V ústavní stížnosti stěžovatelka současně požádala Ústavní soud o prodloužení lhůty "k právnímu doplnění" této ústavní stížnosti.

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatelka však zastoupena advokátem není. Dle ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu musí být k ústavní stížnosti přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva. Stěžovatelka však ani tuto povinnost nesplnila. Stejně tak ústavní stížnost neobsahuje žádnou argumentaci (tím méně ústavněprávní).

Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném advokátním zastoupení a dalších náležitostech ústavní stížnosti dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat navrhovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak, než v zastoupení advokátem, a že ústavní stížnost musí obsahovat též další náležitosti, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem formalistickým a neefektivním.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelka se již několikrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem jakož i dalšími vadami ústavní stížnosti. Na tento nedostatek byla opakovaně upozorňována s poučením, že jejich neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např. řízení evidované pod

sp. zn. II. ÚS 3588/10

, dostupné na http://nalus.usoud.cz/). Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatelka byla v nedávné době obeznámena s podmínkou povinného advokátního zastoupení a s dalšími zákonnými náležitostmi ústavní stížnosti. Bylo proto v jejím vlastním zájmu, aby její další ústavní stížnosti již přinejmenším vadu, spočívající zejména v nedostatku advokátního zastoupení, neobsahovaly.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud žádosti stěžovatelky o prodloužení lhůty nevyhověl.

Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj