Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 4312/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.4312.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding expert fee reduction as a trivial case with no fundamental rights violation.

Geschäftsnummer II.ÚS 4312/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a litigant against a regional court's reduction of expert witness fees. The applicant argued that the lower court's reasoning was inconsistent with the district court's earlier decision and that the expert's duties required full professional fees. The court determined the complaint was clearly unfounded because the disputed amount was trivial and the lower court's decision did not violate fundamental rights.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints regarding trivial cases or those lacking a violation of fundamental rights are clearly unfounded and must be rejected without oral proceedings.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint trivial case fundamental rights expert fees procedural review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudce zpravodaje Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem Brno, Údolní 48, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 30. srpna 2012 č. j. 40 Co 677/2012-329, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu pro porušení jeho ústavně zaručených základních práv, a to práva na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces.

Okresní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. 6. 2012 č. j. 50 E 200/2011-280 přiznal stěžovateli znalečné spojené s vypracováním stanoviska znalce k vyjádření povinného k podanému znaleckému posudku v částce 8 031 Kč za 22,5 hodin práce a hotové výdaje. K odvolání povinného odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že stěžovateli přiznal odměnu za vypracování zmíněného stanoviska ve výši 856 Kč za 2 hodiny práce a hotové výdaje.

Stěžovatel považuje za rozporuplné a nesprávné závěry krajského soudu o povaze podání písemného stanoviska k vyjádření povinného a odměny za něj. S odvoláním na usnesení Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 50 E 200/2011-108 ze dne 10. 1. 2012, jímž byl ustanoven v daném soudním sporu znalcem a na zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů, a prováděcí vyhlášku, namítá, že tento úkon je třeba považovat za znalecký úkon, za který nese jako znalec plnou odpovědnost, který byl povinen splnit, neboť k němu byl pověřen soudem, a tudíž mu za něj náleželo znalečné určené dle právních předpisů. Argumentace soudu, že obsahem jeho vyjádření je pouze polemika s povinným, nemůže obstát. Odůvodnění soudem akceptovaných 2 hodin nelze označit za odůvodnění řádné a v této části je napadené rozhodnutí částečně nepřezkoumatelné.

Po zvážení argumentů obsažených v ústavní stížnosti a posouzením obsahu odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí a jeho úkolem není zjišťovat, měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů, spočívající většinou právě v oblasti podústavního práva, ale posoudit řízení jako celek a zjistit, zda nedošlo k zásahu takové intenzity, která již zakládá porušení základních práv nebo svobod účastníka řízení. Pouze v takovém případě je totiž Ústavní soud oprávněn k jeho ochraně zasáhnout a napadené rozhodnutí zrušit.

Ačkoli stěžovatel argumentuje porušením svých ústavně zaručených základních práv, podstatou jeho ústavní stížnosti je nesouhlas se skutkovými a právními závěry, k nimž v projednávané věci odvolací soud dospěl. Tvrzení v ústavní stížnosti obsažená však nepřekračují rovinu ústavního práva, čímž staví Ústavní soud do postavení další přezkumné instance v řízení před obecnými soudy. Skutečnost, že proti rozhodnutí krajského soudu již není přípustný další opravný prostředek, pak neznamená, že roli další přezkumné instance převezme bez dalšího Ústavní soud.

Nadto je třeba konstatovat, že v daném případě se s ohledem na spornou částku jedná o tzv. bagatelní věc. V takové věci pak dle dosavadní judikatury Ústavního soudu opodstatněnost ústavní stížnosti přichází do úvahy jen výjimečně, a to v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální, a pokud by pochybením obecného soudu mohla stěžovateli vzniknout podstatná újma (např.

sp. zn. IV. ÚS 1066/08

,

II. ÚS 2748/10

; podrobněji viz

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

). V projednávané věci však Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by s ohledem na zmíněnou judikaturu bylo způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, neshledal a sám stěžovatel ostatně ani jeho existenci netvrdí. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a vyvodil právní závěry, které racionálně a srozumitelně odůvodnil. Za této situace tedy Ústavní soud nemá ke svému zásahu důvodu.

Vzhledem k tomu, že napadeným rozhodnutím nebyla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2012

Stanislav Balík

předseda senátu