Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 4391/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.4391.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirements.

Geschäftsnummer III.ÚS 4391/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint against the Supreme Administrative Court's decision. The applicant repeatedly failed to comply with the mandatory requirement for legal representation before the Constitutional Court, despite prior warnings in over 150 previous cases. The Court ruled that since the applicant had been consistently informed of this obligation, requiring further notice would be an ineffective formality, and the statutory deadline was sufficient for a complete submission.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 30, § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party has repeatedly failed to meet mandatory representation requirements despite prior warnings, the Court may dismiss the complaint without further notice to avoid formalistic delays.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint mandatory lawyer representation procedural dismissal legal representation requirement Czech Constitutional Court formal defects repeated warnings

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 30 of the Constitutional Court Act
§ 31 of the Constitutional Court Act
§ 41(b) of the Constitutional Court Act
§ 43(1)(a) of the Constitutional Court Act
§ 72(3) of the Constitutional Court Act

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert
I. ÚS 257/09
Constitutional complaint dismissed for failure to cure formal defects within extended time limits.
I. ÚS 467/09
Constitutional Court rejects bias claim against judge who presided over prior constitutional complaints by same petitioner.
I. ÚS 787/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to correct procedural defects within the statutory deadline.
III. ÚS 291/09
Constitutional Court dismisses petition for non-compliance with service rules and failure to cure defects.
IV. ÚS 424/09
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of legal representation and failure to cure defects.
III. ÚS 1204/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to cure procedural defects within statutory time limits.
II. ÚS 1778/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to provide full power of attorney within deadline.
II. ÚS 289/11
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to comply with mandatory lawyer representation requirements.
I. ÚS 783/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint for failure to provide lawyer representation within statutory deadline.
I. ÚS 2783/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation requirement.
II. ÚS 3748/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to failure to meet mandatory lawyer representation formalities.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti P. Č., proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2012 sp. zn. 8 As 70/2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním, označeným jako ústavní stížnost, stěžovatel napadl v záhlaví označené usnesení Nejvyššího správního soudu.

Ačkoliv byl již mnohokrát Ústavním soudem poučen o formálních požadavcích kladených na ústavní stížnost, je zjevné, že ani nyní podaný návrh základní náležitosti ústavní stížnosti nesplňuje, a nedostál zejména požadavku povinného zastoupení advokátem pro řízení před Ústavním soudem (§ 30 a § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z vnitřní evidence Ústavního soudu se podává, že stěžovatel od roku 2007 mu adresoval více než 150 podání, ve vztahu ke kterým byl opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučen (viz např. řízení vedená pod

sp. zn. I. ÚS 257/09

,

I. ÚS 467/09

,

I. ÚS 787/09

,

III. ÚS 291/09

,

IV. ÚS 424/09

,

III. ÚS 1204/10

,

II. ÚS 1778/10

,

II. ÚS 289/11

,

I. ÚS 783/12

,

I. ÚS 2783/12

,

II. ÚS 3748/12

).

Obecně platí, že je na soudu, aby učinil opatření k odstranění tohoto nedostatku (vady); vyvodit vůči navrhovateli nepříznivé procesní důsledky (odmítnutí návrhu) pak lze tehdy, jestliže se uvedený nedostatek odstranit nezdaří.

Ústavní soud je však toho názoru, který vyjádřil ve věcech stěžovatele rovněž opakovaně, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení mu dostávalo vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud má současně za to, že zákonem o Ústavním soudu stanovená šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání kompletní a bezvadné ústavní stížnosti. Její faktické prodlužování určováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být jen výjimečné, neboť jím je stěžovatel zvýhodňován oproti ostatním, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli.

Za dané situace lze tedy považovat za neúčelné, aby i v tomto řízení byl stěžovatel znovu vyzýván k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy a stanovení lhůty podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem, a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatele advokátem (a ve shodě s mnoha z výše označených usnesení) se tudíž Ústavní soud uchýlil i zde k přiměřenému použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a soudcem zpravodajem projednávaný návrh bez jednání odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. prosince 2012

Vladimír Kůrka v. r.

soudce zpravodaj