Constitutional complaint dismissed as inadmissible due to lack of subsidiarity and procedural time limits.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint against four court decisions regarding expert witness fees and the main judgment. The applicant argued violations of fundamental rights, but the Court found the lower court decisions on expert fees were non-meritorious and thus excluded by the principle of subsidiarity. Furthermore, the complaint against the final judgment was rejected because it was filed nearly two years after the decision became legally binding, missing the statutory deadline.
Legislator-Regeste
KI-generiertZákon o Ústavním soudu; princip subsidiarity a prekluzivní lhůta: Ústavní soud přezkumuje pouze rozhodnutí, která sama o sobě porušují základní práva, a musí být podáno v zákonné lhůtě.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky SHS-2- H. a synové s.r.o., právně zastoupené JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem Švehlova 46, Dvůr Králové, proti 1) usnesení Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 12. 2009 č. j. 6 C 7/2008- 110, 2) usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2010 č. j. 26 Co 19/2010- 119, 3) usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2011 č. j. 11 Cmo 239/2011-223 a 4) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2010 č. j. 17 Co 220/2010-174, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přípustnosti a formálních náležitostí, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k následujícím závěrům.
Ve vztahu k shora uvedeným rozhodnutím č. 1) - 3) poukazuje Ústavní soud na to, že jeho rozhodovací činnost je vykonávána v souladu s principem subsidiarity. Podle tohoto principu jsou primárně ochranou základních práv a svobod povinovány všechny orgány veřejné moci v rámci výkonu svých pravomocí a Ústavní soud garantuje tuto ochranu teprve tehdy, pokud tyto orgány (zejména soudy) této své povinnosti nedokázaly dostát a neexistuje již žádný jiný prostředek, jak účinné nápravy dosáhnout. Proto jsou zásadně z přezkumu v řízení o ústavní stížnosti vyloučena v případě soudního řízení, kterýžto případ stěžovatelka předkládá, ta rozhodnutí, jimiž se pouze zajišťuje postup nutný k meritornímu rozhodnutí, pokud nejsou způsobilá založit porušení základních práv účastníka řízení sama o sobě, ale až zprostředkovaně meritorním rozhodnutím, které díky nim vzniklo. Toto vyloučení z dosahu Ústavního soudu je odůvodněno shora uvedenou zásadou subsidiarity, neboť soudy mohou takový zásah vyvrátit buď ještě v rámci prvostupňového rozhodování ve věci samé, nebo zejména v rámci opravných prostředků proti meritornímu rozhodnutí v tomto řízení dosaženému.
Stěžovatelkou napadeným rozhodnutím č. 1) bylo odmítnuto odvolání proti usnesení o přiznání odměny znalci. Proti tomuto odmítavému usnesení podala stěžovatelka odvolání, nicméně tomuto nebylo rozhodnutím č. 2) vyhověno. Proto proti rozhodnutí č. 1) podala stěžovatelka žalobu pro zmatečnost, kterou Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 3. 5. 2011 č. j. 26 Co 19/2010- 207 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka odvolání, jemuž nebylo vyhověno rozhodnutím č. 3). Celá tato linie procesních rozhodnutí se tak týkala stěžovatelčina brojení proti výši odměny znalce.
K otázce znaleckých posudků a odměny znalce v těchto souvislostech poukazuje Ústavní soud. např. na své usnesení
sp. zn. III. ÚS 292/05
ze dne 29. 9. 2005 (U 23/38 SbNU 587), v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že: "Usnesení, kterými soud podle ust. § 127 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ustanovil znalce, a podle ust. § 139 odst. 2 o. s. ř., rozhodl o znalečném, jsou rozhodnutími nemeritorní povahy. Samotným vydáním těchto usnesení stěžovatel nemohl být a ani nebyl na svých ústavně zaručených právech dotčen. Mohlo by se tak stát až teprve v případě, že by stěžovateli byla uložena povinnost k náhradě těchto nákladů řízení. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud zpravidla v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí. Teprve rozhodnutí, jímž by bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě nákladů řízení, by mohlo být na újmu práv stěžovatele."
Ústavní soud má za to, že tento závěr plně přiléhá na případ stěžovatelky, a musí tedy konstatovat nepřípustnost ústavní stížnosti proti rozhodnutím č. 1- 3).
K posouzení tak zbývá již jen rozhodnutí č. 4). Tím Krajský soud v Hradci Králové jakožto soud odvolací potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 3. 2010, č. j. 6 C 7/2010-134, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé v převažující míře v neprospěch stěžovatelky.
Ústavní soud studiem spisového materiálu zjistil, že rozhodnutí č. 4) nabylo právní moci dne 5. 8. 2010, a to tím, že nabylo subjektivní právní moci vůči stěžovatelce. Ústavní stížnost byla stěžovatelkou podána k poštovní přepravě dne 25. 5. 2012. Vzhledem k prodlevě téměř dvou let, která dělí doručení rozhodnutí o posledním opravném prostředku stěžovatelce a její podání ústavní stížnosti, nelze mít za to, že je splněna šedesátidenní prekluzivní lhůta k podání ústavní stížnosti tak, jak ji vyžaduje § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a napadené rozhodnutí tak nelze podrobit materiálnímu přezkumu.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost v té části, která byla namířena proti rozhodnutím č. 1) - 3), odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost, ve zbývající části, usilující o zrušení rozhodnutí č. 4), odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu pro opožděnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 29. listopadu 2012
Stanislav Balík, v. r.
soudce zpravodaj