Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 4424/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.4424.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as clearly unfounded due to procedural inadmissibility and missed deadlines. The applicant's appeal was rejected by law without judicial discretion, rendering the complaint procedurally barred. The court found no constitutional violation since the lower court's decision was legally mandated. The applicant failed to meet statutory time limits for filing the constitutional review. The court ruled the appeal inadmissible under the Constitutional Court Act. The decision confirms that appeals rejected by law cannot be challenged constitutionally. The applicant's arguments regarding fundamental rights were deemed irrelevant to the procedural bar. The court emphasized strict adherence to procedural deadlines in constitutional litigation. The ruling upholds the principle that legal exclusions preclude constitutional review. The case illustrates the limits of constitutional protection for procedurally barred appeals.

Geschäftsnummer I.ÚS 4424/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint as clearly unfounded without a hearing. The applicant argued that the Supreme Court failed to assess his appeal regarding the inadmissibility of his summons, claiming a violation of fundamental rights. The court determined that the appeal was inadmissible by law, meaning the Supreme Court had no discretion to rule otherwise, and the complaint was filed after the statutory deadline. Consequently, the court held that the lower court's decision was legally mandated and the constitutional complaint was procedurally barred.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the underlying appeal was rejected by law without judicial discretion or if the complaint is filed after the statutory deadline.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint inadmissibility procedural bar by law statutory time limits no judicial discretion fundamental rights protection Constitutional Court Act appeal rejection

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů
Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř.
Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil dovolání stěžovatele z pohledu § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a to v tom směru a potud, že jde v dané záležitosti o otázku zásadního právního významu.
§ 238, § 238a, § 239 o. s. ř.
3, § 238, § 238a, § 239 o. s. ř., § 243a odst.
§ 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.
ř., § 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 27. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele J. P., zastoupeného Mgr. JUDr. Jaroslavem Grincem, Ph.D., advokátem se sídlem Mikovcova 10/476, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2012 č. j. 26 Cdo 1382/2012-82, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2011 č. j. 21 Co 563/2011-54 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. srpna 2011 č. j. 16 C 274/2010-46, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle části návrhu relevantní pro jeho posouzení mělo se tak stát tím, že Nejvyšší soud neposoudil dovolání stěžovatele z pohledu § 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., a to v tom směru a potud, že jde v dané záležitosti o otázku zásadního právního významu. Proto se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li návrh podán po lhůtě stanovené zákonem pro jeho podání [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak bylo zjištěno z obsahu odůvodnění v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, dovolání stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2011 č. j. 21 Co 563/2011-54, jímž byl zamítnut návrh na určení neúčinnosti doručení předvolání k jednání soudu, a které tak není rozhodnutím ve věci samé, bylo odmítnuto z důvodu, že není v mezích § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. přípustné.

Potud je též zjevné, že dovolání v záležitosti stěžovatele evidentně nebylo - v důsledku v § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř. taxativně uvedených skutkových podstat zakládajících v daném případě ex lege (a contrario) jeho nepřípustnost - posouzení otázky zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. způsobilé vůbec otevřít. Jinými slovy, důvod odmítnutí (nepřípustnosti dovolání) vyplývá přímo (a contrario) ze zákona a není odvislý od úsudku, resp. nezávisí na uvážení Nejvyššího soudu. Z toho ovšem plyne, že obsah odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu je ve shodě s aplikovanými zákonnými ustanoveními [§ 236 odst. 1, § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3, § 238, § 238a, § 239 o. s. ř., § 243a odst. 1 věta první, § 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c) o. s. ř.] a ústavněprávně nepřijatelné konsekvence nezakládá. V důsledku toho byl v tomto rozsahu návrh Ústavním soudem posouzen jako zjevně neopodstatněný.

Ohledně rozsahu petitu požadujícího zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2011 č. j. 21 Co 563/2011-54 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 31. srpna 2011 č. j. 16 C 274/2010-46 promítá se popsaná procesní situace následně v tom, že pro aplikaci výjimky uvedené v § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nejsou splněny náležité předpoklady. K odmítnutí (stěžovatelem podaného) dovolání totiž nedošlo v důsledku kvalifikace tohoto odmítnutí jako nepřípustného z důvodů závisejících na uvážení orgánu, jenž o něm rozhodoval, kterou citované ustanovení předpokládá. Z toho posléze plyne, že v této části byla ústavní stížnost podána po lhůtě k tomu zákonem stanovené [§ 72 odst. 3, 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Na základě uvedených důvodů bylo proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 27. listopadu 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu