Constitutional Court dismisses repeated constitutional complaints regarding travel fare reimbursement as manifestly unfounded.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint and related requests to annul specific legal provisions. The complainant repeatedly challenged court decisions awarding travel fare reimbursements, arguing violations of fair trial rights and constitutional principles. The Court dismissed the appeal because the complainant had already lost similar cases and the Constitutional Court had previously established its firm stance against these recurring arguments.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 34, 72, 73, 74, 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may reject a constitutional complaint as manifestly unfounded when the complainant has previously failed to substantiate identical arguments in similar proceedings and the Court has already clarified its position on the matter.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 184 EC 787/2010-45 ze dne 23. srpna 2012, ve spojení s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn, a bodů 1, 2, 3 a 4 ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších změn, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ve smyslu § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i ustanovení čl. 90 Ústavy.
Ústavní soud zjistil, že ze strany stěžovatelky se jedná o další ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí o peněžité částce ve věci nároku z nezaplaceného jízdného a s ním související přirážky. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, který k právu stěžovatelky na náhradu nákladů řízení opakovaně zastává tytéž právní názory, jež v různé obdobě přejímá do rozhodnutí o dalších, obsahově identických sporech, které se odlišují jen v osobě žalovaného a okolností, za nichž k jízdě bez platného jízdního dokladu došlo. Stěžovatelka ve svých ústavních stížnostech proti těmto rozhodnutím rovněž opakovaně zastává tytéž právní názory, přičemž Ústavní soud v řadě svých usnesení stěžovatelku seznámil se svým neměnným postojem k přístupu Okresního soudu v Ostravě v otázce náhrady nákladů řízení právě ve vztahu ke stěžovatelce, v nichž objasnil, proč její argumentace nemůže obstát, resp. proč nelze úspěšně ústavní konformitu takových rozhodnutí zpochybnit. Nejnověji se k těmto otázkám vyjadřuje v zamítavém nálezu
sp. zn. I. ÚS 988/12
ze dne 25. července 2012, jehož adresátem byla sama navrhovatelka. Tudíž za této situace pokládá Ústavní soud za zbytečné, aby své stanovisko v podstatě mechanicky přebíral do dalších rozhodnutí v těchto věcech, a pro stručnost na nosné důvody tohoto nálezu odkazuje.
Akcesorické návrhy stěžovatelky na zrušení shora označených právních předpisů ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu sdílí právní osud ústavní stížnosti, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Ústavního soudu. Nadto byla stěžovatelka seznámena s důvody, pro které nemohou její návrhy na zrušení ustanovení citovaných právních předpisů u Ústavního soudu uspět, a sice v nedávném usnesení
sp. zn. IV. ÚS 3477/12
ze dne 8. října 2012. Ústavní soud na toto rozhodnutí pro stručnost znovu odkazuje.
Ve světle řečeného tak Ústavní soud musil opět odmítnout ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 22. listopadu 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu