Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding eviction and data box regulations.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by euroAWK s.r.o. against Supreme Court rulings ordering the removal of advertising structures from specific properties. The applicant argued that the eviction order violated fundamental rights and that the 90-day deadline for accessing data box messages was unreasonably short. The court found no violation of constitutional rights because the lower courts correctly applied procedural rules regarding electronic service and the lack of response by the tenant.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is rejected as obviously unfounded if the Constitutional Court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 15. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele euroAWK s. r. o., se sídlem Praha 10, Konopišťská 739/16, zastoupeného Janem Najmanem, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. července 2012 č. j. 26 Cdo 2837/2011-145, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaného usnesení, současně navrhl odklad vykonatelnosti rozhodnutí, jimiž byl zavázán k vyklizení v nich označených nemovitostí, a také zrušení ustanovení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 194/2009 Sb., o stanovení podrobností užívání a provozování informačního systému datových schránek, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní stížnost odůvodnil tím, že se napadenými rozhodnutími cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a v čl. 90 Ústavy České republiky. Poukázal na průběh řízení o žalobě o vyklizení nemovitostí, které užíval na základě nájemní smlouvy pro umístění a provozování velkoplošných reklamních zařízení či staveb pro reklamu, této žalobě bylo vyhověno rozsudkem pro uznání, který považoval za nesprávný a neodůvodněný, a to pro absenci kvalifikovaných důvodů pro takové rozhodnutí. Soud II. stupně jeho odvolání, ve kterém poukázal zejména na nesprávné závěry soudu o elektronickém doručení zpráv do datové schránky, nevyhověl, napadené rozhodnutí potvrdil, když se ztotožnil se závěry soudu I. stupně a jeho námitky označil za účelové, nepodložené a nevěrohodné. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal dovolání, které bylo odmítnuto. Soudní rozhodnutí označil za nesprávná a nepřezkoumatelná, a poněvadž mu jimi byla uložena povinnost odstranit z předmětných nemovitostí všechna nainstalovaná zařízení, navrhl, aby Ústavní soud jejich vykonatelnost odložil. Současně s poukazem na znění § 6 odst. 1 vyhlášky č. 194/2009 Sb., navrhl zrušení tohoto ustanovení, když v něm obsažená doba 90 dnů pro uložení zpráv v datové schránce je nepřiměřeně krátká a vede k tomu, že po uplynutí uvedené doby již oprávněný nemá možnost se s obsahem datové zprávy seznámit.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud se, přestože dovolání žalovaného napadající rozsudek soudu II. stupně odmítl opodstatněně jako nepřípustné, v odůvodnění svého usnesení vyslovil ke všem jeho uplatněným námitkám. Zejména vyložil správnost právního názoru soudů, že k vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 114b odst. 1 a 5 a § 153a odst. 3 občanského soudního řádu byly v předmětné věci splněny zákonné podmínky, když se žalovaný na výzvu ve stanovené třicetidenní lhůtě nevyjádřil ani v této lhůtě soudu nesdělil, jaký vážný důvod mu v tom bránil, byť uvedená výzva byla doručena dne 20. 5. 2010 do jeho datové schránky, do níž se přihlásil dne 21. 5. 2010. S poukazem na ustanovení § 20 odst. 1 písm. e) zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, jakož i na svou judikaturu Nejvyšší soud dále konstatoval také správnost v rozsudcích učiněných závěrů, týkajících se doby dodání listiny do datové schránky žalovaného, z níž pak soudy dovodily počátek běhu a uplynutí lhůty pro podání jeho vyjádření podle doručené výzvy. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.]. Poněvadž návrh na zrušení rozhodnutí soudů byl odmítnut, nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení podle § 64 odst. 2 písm. d) citovaného zákona o Ústavním soudu, tj. řízení o návrhu stěžovatele na zrušení § 6 odst. 1 vyhlášky č. 194/2009, jak ve svém podání požadoval, stejně jako pro rozhodování o navrhovaném odkladu výkonu napadených rozhodnutí [§ 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu