Constitutional Court dismisses constitutional complaint and related requests as clearly unfounded regarding court costs.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and associated requests without a hearing. The plaintiff challenged a district court's award of litigation costs, arguing violations of constitutional rights, while also requesting the annulment of specific provisions in the Lawyers' Tariff and the Civil Procedure Code. The court rejected these claims because similar complaints had been repeatedly found unfounded in recent months, and the current arguments lacked new justification. Consequently, the court deemed the complaint and its accessory requests clearly unfounded under the relevant statutory provisions.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded when the applicant's arguments have already been rejected in numerous similar proceedings without new substantive grounds.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 13. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Vlasty Formánkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábřeží 51/39, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. července 2012 č. j. 117 EC 285/2010-36, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 bodu 1., 2., 3. a 4. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů a dále na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Okresního soudu v Ostravě, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. října 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení části výroku rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. července 2012 č. j. 117 EC 285/2010-36, kterým soud rozhodl o nákladech řízení, a to pro porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Společně s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení právních předpisů.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. července 2012 č. j. 117 EC 285/2010-36 byla žalovanému J. K. uložena povinnost zaplatit žalobkyni (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") částku 1 008,- Kč s příslušenstvím a dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 230,- Kč. Výrok o nákladech řízení okresní soud odůvodnil odkazem na účelnost vynaložení těchto nákladů ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a dále odkazem na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 3923/11
.
II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že okresní soud nesprávně posoudil otázku náhrady nákladů řízení.
Stejné či podobné výhrady proti náhradově nákladovým výrokům rozsudků nalézacího soudu, vydaných v obdobných sporech vedených stěžovatelkou, posuzoval Ústavní soud v desítkách řízení o ústavních stížnostech podaných stěžovatelkou v posledních měsících. Ústavní stížnost projednávanou pod
sp. zn. I. ÚS 988/12
Ústavní soud zamítl, v ostatních rozhodnutých věcech byly stěžovatelčiny návrhy odmítnuty jako zjevně neopodstatněné. Rozhodovací důvody, pro něž Ústavní soud nemohl argumentaci stěžovatelky přisvědčit, jsou pregnantně v citovaném nálezu i odmítacích usneseních Ústavního soudu vyloženy a jsou stěžovatelce i účastníku řízení nepochybně známy. Postačí proto na ně odkázat, neboť opakovat již mnohokráte řečené postrádá jakýkoliv smysl.
Jde-li o návrhy s ústavní stížností spojené, z předchozích "odmítavých" usnesení Ústavního soudu, vydaných ve stěžovatelčině věci, plyne, že jde o návrhy akcesorické, které sdílejí osud ústavní stížnosti (viz usnesení ze dne 9. října 2012
sp. zn. II. ÚS 3664/12
a ze dne 4. října 2012
sp. zn. III. ÚS 3487/12
, dostupné na http://nalus.usoud.cz/), kterým ani nelze přiznat žádnou opodstatněnost (viz usnesení ze dne 8. října 2012
sp. zn. IV. ÚS 3477/12
). Bylo přitom i v tomto bodě zbytečné znovu opakovat to, co již bylo řečeno, a proto Ústavní soud stěžovatelku odkazuje na odůvodnění citovaných rozhodnutí.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl. Návrh na zrušení výše uvedených ustanovení právních předpisů Ústavní soud odmítl podle ust. § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu