Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
III.ÚS 2757/11 ECLI:CZ:US:2012:3.US.2757.11.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as ineffective remedy after ordinary court already revoked the contested ruling.

Geschäftsnummer III.ÚS 2757/11
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to annul the insolvency law provision. The creditor had filed an appeal against a preliminary measure, which the Supreme Court in Prague subsequently revoked and remanded the case. The Court determined that since the ordinary remedy was effectively exhausted by the Supreme Court's decision, the constitutional complaint was inadmissible under the exhaustion of remedies rule.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, as constitutional review is subsidiary to ordinary court protection.

Schlagwörter

KI-generiert
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility ordinary court remedies subsidiarity of constitutional review insolvency preliminary measures effectiveness of appeal procedural exhaustion

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je třeba mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítnout mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Je-li ústavní stížnost odmítnuta proto, že je nepřípustná, není logického podkladu ani pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], a takový návrh proto musí být (senátem) odmítnut rovněž [§ 43 odst.
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
e) zákona o Ústavním soudu], a takový návrh proto musí být (senátem) odmítnut rovněž [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
§ 63 zákona o Ústavním soudu
A již jen vskutku pro úplnost je k zaznamenání, že se nabízela i možnost postupu podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 104 odst.
§ 104 odst. 1 o. s. ř.
čl. 83 Ústavy České republiky
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl.
čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Vladimíra Kůrky a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti PSJ New N.V., se sídlem v Amsterdamu, Naritaweg 165, Telstone 8, 1043BW, Nizozemské království, zastoupené Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1207/10, proti výroku IV. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 7. 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011-B-73 spojené s návrhem na zrušení § 91 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení zákona (označeného v záhlaví) se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 2 odst. 2 a 3, čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod Ústavní soud zrušil ve výroku IV. shora označené usnesení Městského soudu v Praze, vydané v insolvenční věci dlužníka ECM REAL ESTATE INVESTMENTS A.G., se sídlem 9, Rue du Laboratoire, L-1911 Luxembourg, Lucemburské velkovévodství. Tímto výrokem soud nařídil na návrh dlužníka předběžné opatření, kterým se od okamžiku nabytí účinků prohlášení konkursu na majetek dlužníka stěžovatelce ("věřiteli č. 34") zakazuje započítat jakékoliv pohledávky vůči pohledávkám dlužníka. V návaznosti na tuto ústavní stížnost stěžovatelka požadovala, aby Ústavní soud též rozhodl, že výše specifikované ustanovení insolvenčního zákona se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.

Stěžovatelka Ústavnímu soudu oznámila, že byť ji Městský soud v Praze poučil, že proti výroku IV. není odvolání přípustné, tento opravný prostředek přesto uplatnila, jelikož jí je známo, že "praxe soudů se ve vztahu k přípustnosti odvolání proti předběžným opatřením vydaným dle § 82 odst. 3 insolvenčního zákona liší".

Ústavní soud z vlastní úřední činnosti zjistil (stěžovatelka odpovídající skutečnosti neoznámila), že Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 11. 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011, 2 VSPH 1274/2011-B-204 ústavní stížností napadený výrok usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Městský soud v Praze procesně navazujícím usnesením ze dne 2. 12. 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011-B-229 návrh dlužníka na výše konkretizované předběžné opatření zamítl. Podle údaje z insolvenčního rejstříku toto usnesení nabylo právní moci dne 22. 12. 2011.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].

Za výše popsané procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná.

Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je třeba mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítnout mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Ústavní stížnost je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu (v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti).

Z dalšího procesního vývoje - konkrétně z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 11. 2011 č. j. MSPH 79 INS 6021/2011, 2 VSPH 1274/2011-B-204 - vyplývá, že stěžovatelkou uplatněné odvolání efektivní opravný prostředek ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vskutku představovalo.

Je očividné, že na úsudku o nepřípustnosti ústavní stížnosti ničeho nemění výsledek řízení navazujícího na předmětné zrušovací usnesení Vrchního soudu v Praze.

Jelikož je ústavní stížnost ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, Ústavní soud ji podle shora citovaného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Je-li ústavní stížnost odmítnuta proto, že je nepřípustná, není logického podkladu ani pro projednání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení [§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], a takový návrh proto musí být (senátem) odmítnut rovněž [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Lze dodat, že k dispozici bylo i jiné řešení, s obdobným výsledkem; pakliže byl napadený výrok rozhodnutí obecného soudu procesně regulérně odstraněn, pak tím z povahy věci již nemůže jakkoliv zasahovat do základních práv stěžovatelky, pročež je logicky nevyhnutelné ústavní stížnost, jež proti němu směřuje, kvalifikovat - bez dalšího - jako návrh zjevně neopodstatněný (§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu).

A již jen vskutku pro úplnost je k zaznamenání, že se nabízela i možnost postupu podle ustanovení § 63 zákona o Ústavním soudu ve spojení s ustanovením § 104 odst. 1 o. s. ř., a řízení o ústavní stížnosti zastavit, neboť zrušením napadeného výroku odpadl i předmět řízení o ústavní stížnosti (srov. mutatis mutandis nález Ústavního soudu ve věci

sp. zn. IV. ÚS 385/03

, in: Sbírka nálezů a usnesení, svazek č. 33, str. 95 a násl.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12 . listopadu 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu