Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to failure to exhaust ordinary appeal remedies.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the petitioner against a criminal conviction for obstructing official proceedings. The petitioner argued a violation of fundamental rights, but the Court found the complaint procedurally inadmissible because the petitioner had not yet exhausted available legal remedies, specifically the appeal to the Regional Court. Consequently, the Court ruled that constitutional protection is subsidiary and only applies after all effective ordinary legal avenues have been fully utilized.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Ústavní stížnost je nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně práva, které mu zákon poskytuje.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatele P. F., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Kolářem, advokátem se sídlem v Dobříši, 28. října 661, proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. 9. 2012 č. j. 2 T 97/2012-155 (podle petitu ústavní stížnosti nesprávně č. j. 2 T 97/2012-120), takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud pro porušení čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zrušil v záhlaví označený rozsudek Okresního soudu v Příbrami.
Okresní soud v Příbrami ústavní stížností napadeným rozsudkem uznal stěžovatele vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a odsoudil jej s poukazem na § 337 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby však byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu.
Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Tak tomu je v projednávané věci.
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst. 3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.
Stěžovatel ve své věci evidentně disponuje opravným prostředkem k ochraně svých práv, jmenovitě odvoláním ve smyslu ustanovení § 245 a násl. tr. řádu, a z předložených listin a následného šetření Ústavní soud zjistil, že proti ústavní stížností napadenému rozsudku odvolání také (dne 25. 10. 2012) podal (u Krajského soudu v Praze je vedeno pod sp. zn. 11 To 469/2012, a nebylo o něm dosud rozhodnuto - viz údaje dostupné z http://infosoud.justice.cz).
Jelikož tedy stěžovatel před podáním ústavní stížnosti nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, uplatní se zásady, které byly výše vyloženy, a jež reflektuje citované ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.
Nepřípustnou ústavní stížnost Ústavní soud podle rovněž zmíněného ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Vzhledem k tomuto výsledku řízení nepokládal Ústavní soud za přiléhavé vyzývat stěžovatele, který předložil toliko opatření Okresního soudu v Příbrami o ustanovení obhájce podle § 39 tr. řádu, k doplnění plné moci pro jeho zástupce (advokáta) pro řízení před Ústavním soudem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2012
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj