Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2073/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2073.12.1 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for non-exhaustion of administrative and cassation remedies under Czech law.

Geschäftsnummer II.ÚS 2073/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against a traffic fine and ban. The applicant argued a violation of fundamental rights but failed to exhaust all available legal remedies, specifically administrative lawsuits and cassation appeals. The court ruled the complaint inadmissible because the principle of subsidiarity requires exhausting all statutory procedural means before seeking constitutional review.

Legislator-Regeste

KI-generiert

Law on the Constitutional Court § 72 para. 3; § 75 para. 1: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural means provided by law for the protection of their rights.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint exhaustion of remedies subsidiarity principle administrative lawsuit cassation appeal inadmissible complaint procedural prerequisites

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
Law on the Constitutional Court, § 72 para. 3
Law on the Constitutional Court, § 75 para. 1

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., právně zastoupeného Mgr. Martinou Charvátovou, advokátkou se sídlem Horní náměstí 3, Vsetín, proti rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, Odbor dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravy a správních agend ze dne 29. 6. 2012 sp. zn. KUSP-32543/2012/DOP/Od, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 5. 6. 2012, se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jednalo se o rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí městského úřadu o uložení pokuty a zákazu činnosti za přestupek dle § 125 odst. 1 písm. e) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální (procesní) předpoklady a podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu) umožňující následné posouzení její věcné opodstatněnosti.

Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem.

Podle ust. § 72 odst. 3 zákona Ústavním soudu ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ust. § 75 odst. 1 věty před středníkem zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jako prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je tedy její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (ust. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody pro přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ust. § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Protože stěžovatel podal ústavní stížnost přímo proti výše citovaným rozhodnutím orgánů veřejné správy a opominul vyčerpání všech procesních prostředků (tj. v souzené věci správní žaloby a případně kasační stížnosti), které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, je ústavní stížnost za dané procesní situace nepřípustná.

Za tohoto stavu - a se zřetelem na skutečnost, že nebyly zjištěny podmínky pro postup podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu - Ústavní soud ústavní stížnost posoudil jako nepřípustnou a mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. listopadu 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj