Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
IV.ÚS 3468/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3468.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's rejection of appeal as unreasonable and unopposed.

Geschäftsnummer IV.ÚS 3468/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint and the request to revoke a specific provision of the Civil Procedure Code. The complainant argued that the Supreme Court improperly dismissed her appeal based solely on the dispute's monetary value, violating her right to a fair trial. The Court ruled that the Supreme Court's reasoning was logical, reviewable, and constitutionally compliant, finding no qualified error warranting intervention.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 of the Act on the Constitutional Court; § 43 of the Act on the Constitutional Court: The Constitutional Court may dismiss a complaint as obviously unfounded if the lower court's decision is logically reasoned, reviewable, and does not violate constitutional principles, even if the complainant disagrees with the outcome.

Schlagwörter

KI-generiert
Constitutional Court jurisdiction fair trial rights Civil Procedure Code unreasonable complaint Supreme Court review

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 43 of the Act on the Constitutional Court
§ 237 paragraph 2 letter a) of the Civil Procedure Code
Article 36 paragraph 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms
Article 1 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky E. F. P., zastoupené JUDr. Elonou Khalaila, Ph.D., advokátkou se sídlem na adrese Praha 6, Evropská 1482/41, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. července 2012 č. j. 30 Cdo 951/2012-146, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. září 2012 a doplněna podáním ze dne 3. října 2012, se stěžovatelka domáhala podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále z důvodu porušení principu rovnosti dle čl. 1 Listiny. Stěžovatelka ústavní stížnost spojila s návrhem na zrušení ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.").

Z předložené ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud napadeným rozhodnutím odmítl dovolání stěžovatelky z důvodu jeho nepřípustnosti [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Stěžovatelka se totiž v řízení před obecnými soudy domáhala proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 25 000,- Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyslovila nesouhlas se závěry, uvedenými Nejvyšším soudem v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť dle jejího názoru hodnota sporu nemůže být nikdy sama jediným kritériem vylučujícím přípustnost opravného prostředku.

Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky a po zvážení všech okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti [čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")]. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

V posuzované věci Ústavní soud kvalifikované pochybení, jež by s ohledem na výše uvedené bylo způsobilé zapříčinit porušení práv stěžovatelky, neshledal. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Nejvyšší soud se celou věcí řádně zabýval, jeho vydané rozhodnutí je pak logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněno a úvahy uvedené v tomto odůvodnění nejsou nikterak nepřiměřenými či extrémními, což by jedině mohlo odůvodnit zásah Ústavního soudu. Ústavní soud proto považuje za nadbytečné uvedenou argumentaci opakovat a toliko na ni odkazuje.

Pokud stěžovatelka nesouhlasí se závěry, které ve věci rozhodující soudy vyvodily, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do Listinou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod chráněných základních práv.

Podle názoru Ústavního soudu právní závěry učiněné Nejvyšším soudem jsou výrazem jeho nezávislého rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a nejsou v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení namítaných základních práv stěžovatelky, zaručených ústavním pořádkem České republiky.

Z uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost spolu s návrhem na zrušení ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) a b) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 5. listopadu 2012

Vlasta Formánková v.r.

předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu