Constitutional Court dismisses appeal on minor toll fee case as not extreme enough for constitutional review.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a company regarding a court order to pay minor toll fees. The appellant argued that the court's classification of tolls as public law dues created legal uncertainty and violated fundamental rights. The court dismissed the appeal because the case involved a trivial amount and did not constitute an extreme judicial decision warranting constitutional intervention.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints regarding minor or trivial cases are inadmissible unless the lower court's decision is extreme.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl dne 6. listopadu 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, o ústavní stížnosti R. B. Trans, s. r. o. se sídlem v Praze 4, Novodvorská 412/133, zastoupené JUDr. Františkem Vyskočilem, Ph.D, advokátem se sídlem v Praze 1, Voršilská 10, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. září 2012 č. j. 9 EC 142/2012-46, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 26 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 1 Ústavy ČR z důvodů ve stížnosti podrobně rozvedených, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu.
Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti i obsahu napadeného rozhodnutí, bylo toto vydáno v řízení o žalobě Ředitelství silnic a dálnic ČR se sídlem v Praze proti stěžovateli jako žalovanému pro zaplacení částky 428,39 Kč s příslušenstvím, představující mýtné za projetí dálničního úseku bez zaplacení, a bylo jím rozhodnuto tak, že řízení ohledně částky 111,14 Kč bylo zastaveno, žalovanému stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 317,25 Kč s příslušenstvím a nahradit žalobci vyčíslené náklady řízení.
Proti tomuto rozhodnutí soudu I. stupně, proti němuž není odvolání přípustné, směřuje obsáhlá ústavní stížnost, v níž stěžovatel kromě okolností daného případu, kdy napadené rozhodnutí je postaveno na názoru, že mýtné je veřejnoprávní dávkou, popisuje právní úpravu vztahující se k systému elektronického mýtného, v poměru k níž kritizuje nevyváženost vztahu mezi provozovatelem systému a jeho uživateli, poukazuje na nejednotnou soudní judikaturu v obdobných věcech a v této souvislosti na to, že soudy a další orgány nejsou schopny se shodnout ani na tom, zda vztah provozovatele systému elektronického mýtného a provozovatele či řidiče vozidla v uvedeném systému je vztahem veřejnoprávním nebo soukromoprávním a s poukazem na velké množství žalobcem podaných totožných žalob je přesvědčen, že "zaujetí stanoviska plnou autoritou Ústavního soudu se může stát příčinou vedoucí k nápravě právní nejistoty". Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů proto navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Na rozdíl od stěžovatele Ústavní soud nepovažuje stěžovatelem ve stížnosti uváděné okolnosti ani daný případ, který i sám stěžovatel vnímá jako bagatelní, za případ "extrémního rozhodnutí obecného soudu". Aniž by tedy Ústavní soud v rozhodnutí provedenou aplikaci podústavního práva (ustanovení § 20 a § 22 zákona č. 13/1997 Sb.) obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí
sp. zn. IV. ÚS 2777/11
), v níž dal mimo jiné najevo, že u věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena, (rozhodnutí ve věci
sp. zn. IV. ÚS 695/01
,
III. ÚS 405/04
, obdobně další
sp. zn. IV. ÚS 248/01
,
IV. ÚS 8/01
,
IV. ÚS 185/98
) a zároveň zdůrazňuje svoji roli soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) s tím, že ústavní stížnost v takových věcech nemůže sloužit ke sjednocování judikatury, neboť taková role Ústavnímu soudu nenáleží.
Z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněná odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 6. listopadu 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu