Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 3845/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3845.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses appeal as manifestly unfounded due to procedural irrelevance of prior fee exemption rulings.

Geschäftsnummer I.ÚS 3845/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against lower court decisions regarding the suspension of appeal proceedings. The applicant argued that the courts failed to apply fee exemption criteria and violated his right to a fair process by serving notices only on his lawyer. The court ruled that the applicant had previously filed a separate, unaddressed complaint against the specific fee exemption decisions, making his current arguments procedurally irrelevant and manifestly unfounded.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; If a party raises in a constitutional complaint issues already adjudicated in a separate proceeding, the complaint is manifestly unfounded and dismissed without hearing the parties.

Schlagwörter

KI-generiert
manifestly unfounded procedural irrelevance fee exemption separate proceeding constitutional complaint fair process suspension of proceedings

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 138 odst. 1 o. s. ř.
Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že předmětná rozhodnutí dostatečně nezohledňují kritéria obsažená v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. pro osvobození od soudních poplatků.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
§ 219 o. s. ř.
stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele K. Ch., zastoupeného JUDr. Radomilem Ondruchem, advokátem se sídlem Šafaříkova 22/371, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2012 č. j. 6 Cmo 104/2012-583 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2010 č. j. 36 Cm 152/2007-439, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. července 2010 č. j. 36 Cm 152/2007-439 bylo zastaveno řízení o odvolání žalobce P. P. proti rozsudku tamního soudu ze dne 18. března 2010 č. j. 36 Cm 152/2007-419, přičemž k odvolání stěžovatele (takto procesního nástupce původního žalobce) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 17. července 2012 č. j. 6 Cmo 104/2012-583 citované usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

Citovaná usnesení obecných soudů stěžovatel napadl formálně bezvadnou ústavní stížností. Tvrdil, že jimi došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Dle odůvodnění návrhu mělo se tak stát tím, že předmětná rozhodnutí dostatečně nezohledňují kritéria obsažená v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. pro osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel blíže rozvedl genezi předmětného řízení o odvolání, kdy vstoupil (v důsledku postoupení pohledávky) do práv původního žalobce a domáhal se osvobození od soudního poplatku z podaného odvolání, přičemž v této souvislosti odkázal na relevantní judikaturu Ústavního soudu, vztahující se k problematice osvobození od soudních poplatků. Dále namítal, že soud I. stupně výzvu k zaplacení soudního poplatku doručil (dle něj v rozporu s nálezem Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 238/99

) pouze jeho právnímu zástupci, jakož i to, že mu k zaplacení soudního poplatku neposkytl dostatečně přiměřenou lhůtu. V důsledku těchto námitek se posléze stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud napadená usnesení nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Předně nutno zdůraznit, že právně relevantním základem pro napadená rozhodnutí obecných soudů bylo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2011 č. j. 36 Cm 152/2007-491, jímž nebylo z pohledu § 138 odst. 1 o. s. ř. přiznáno stěžovateli osvobození od soudního poplatku za odvolání. Citované rozhodnutí bylo potvrzeno usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. prosince 2011 č. j. 6 Cmo 217/2011-551. Tato rozhodnutí, jak zjistil Ústavní soud ze své úřední činnosti, stěžovatel samostatnou ústavní stížností - ač tak učinit mohl - nenapadl.

Pokud stěžovatel současným návrhem fakticky (obsahově) brojí proti těmto usnesením o nepřiznání osvobození od soudního poplatku, o něž se potom co do relevantního východiska následná pro něj nepříznivá rozhodnutí o zastavení řízení opírají, v tomto řízení (o ústavní stížnosti) nebylo lze tyto výhrady stěžovatele podrobit, již s ohledem na uvedenou skutečnost, resp. jeho (petitem vymezený) předmět řízení, ústavněprávnímu přezkumu.

Opodstatněnou není potom ani námitka doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku pouze právnímu zástupce stěžovatele, jakož s ohledem na posouzení kontextuální ani námitka nedostatečnosti poskytnuté lhůty k zaplacení soudního poplatku [srov. nález Ústavního soudu

sp. zn. Pl. ÚS 2/07

(dostupný na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

Z uvedeného se podává, že porušení ústavních práv stěžovatele Ústavní soud neshledal; posoudil za této situace návrh jako zjevně neopodstatněný, a proto jej mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu