Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
II.ÚS 2576/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2576.12.1 KI-generiert

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as premature due to pending non-appealable appeal.

Geschäftsnummer II.ÚS 2576/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Nichteintreten / Unzulässig (Inadmissible)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint against a civil judgment regarding non-property damage compensation. The applicant argued for fundamental rights protection, but the Court found the complaint procedurally flawed because a non-appealable appeal had not yet been decided. Consequently, the Court ruled the complaint premature and inadmissible under the principle of subsidiarity.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all available legal remedies, specifically when a non-appealable appeal is pending and has not been resolved.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint subsidiarity principle non-appealable appeal premature filing exhaustion of remedies

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).
§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítnout.

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti A. Ž., zastoupeného JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou, se sídlem v Bruntále, jíž se jmenovaný domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2012, č. j. 58 Co 183/2010-120, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví specifikovaným rozsudkem rozhodoval Městský soud v Praze o odvolání stěžovatele do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2009, č. j. 17 C 204/2007-46, vydaného ve sporu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze porušil jeho základní práva.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení podaného návrhu, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti, a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu"). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

V reakci na žádost o zapůjčení spisového materiálu sdělil dne 21. 9. 2012 soudci zpravodaji Obvodní soud pro Prahu 2, že ve věci bylo podáno rovněž dovolání a spis je proto předložen Nejvyššímu soudu ČR, aby o dovolání mohl rozhodnout.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci stěžovatel využil možnosti podat proti rozhodnutí městského soudu napadenému touto ústavní stížností "nenárokové" dovolání, jehož přípustnost může Nejvyšší soud při splnění podmínek daných občanským soudním řádem dovodit. O dovolání dosud nebylo rozhodnuto, ústavní stížnost je proto nutno hodnotit jako předčasnou.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu platí, že byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z uvedeného vyplývá, že možnost obrátit se na Ústavní soud s návrhem směřujícím proti označenému rozsudku Městského soudu v Praze zůstane stěžovateli zachována i poté, co Nejvyšší soud o jeho dovolání rozhodne.

Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost hodnotit jako návrh nepřípustný a podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ji odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. října 2012

Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj