Constitutional Court dismisses complaint claiming state's failure to prosecute another person violates fair trial rights.
Legislator-Zusammenfassung
KI-generiertThe Constitutional Court rejected the applicant's claim that the prosecutor's failure to initiate proceedings against a third party violated her fair trial rights. The applicant argued this omission infringed upon her rights under Article 36 of the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The Court ruled that there is no constitutionally guaranteed subjective right for an individual to demand the prosecution of another person, even if they reported a crime.
Legislator-Regeste
KI-generiert§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; There is no constitutionally guaranteed subjective right for a natural person to demand that another person be criminally prosecuted.
Schlagwörter
KI-generiertZitierte Gesetzesbestimmungen
KI-generiertZitierte Rechtsprechung
KI-generiertVolltext
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti J. Š., zastoupené JUDr. Věrou Boudnou, advokátkou se sídlem Žitná 1575/49, 110 00 Praha 1, proti rozhodnutí Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 č. j. 2 ZT 54/2012-19 ze dne 21. června 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Podaným návrhem se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí státního zastupitelství, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka brojí proti skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení nezahájily na základě jejího trestního oznámení na jinou osobu úkony ve smyslu § 158 odst. 3 trestního řádu, resp. že věc odložily.
V této souvislosti je Ústavní soud nucen připomenout, že trestní stíhání pachatele trestného činu je věcí vztahu mezi státem a pachatelem trestného činu. Stát svými orgány rozhoduje podle pravidel trestního řízení o tom, zda byl trestný čin spáchán. Úprava těchto otázek v trestním řádu žádné základní právo stěžovatele v ústavní rovině ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR nezakládá (srov. usnesení ve věci
sp. zn. II. ÚS 361/96
. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 7, str. 343 a násl.). Neexistuje totiž žádné ústavně zaručené subjektivní právo fyzické osoby na to, aby jiná osoba byla trestně stíhána, a to ani osoby, která trestní oznámení podala (srov. usnesení ve věci
sp. zn. I. ÚS 84/99
. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, Svazek č. 14, str. 291 a násl.).
Ústavní soud proto shledal, že v projednávané věci není dán důvod odchýlit se od své ustálené judikatury (viz usnesení ze dne 11. 12. 2002 ve věci
sp. zn. I. ÚS 533/02
nebo usnesení ze dne 5. 9. 2007 ve věci
sp. zn. II. ÚS 2126/07
).
Ve světle řečeného tudíž Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 18. října 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu