Legislator Rechtsprechung & Gesetzgebung
I.ÚS 2544/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2544.12.2 KI-generiert

Constitutional complaint dismissed for being filed after the statutory 60-day time limit expired.

Geschäftsnummer I.ÚS 2544/12
Gericht / Behörde
Rechtsordnung Tschechien (CZ)
Entscheiddatum
Ausgang Abgewiesen (Dismissed)

Legislator-Zusammenfassung

KI-generiert

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint on formal grounds without examining the merits of the case. The applicant filed the complaint against a Supreme Court decision on November 8, 2011, but the court found it was submitted on July 9, 2012, well beyond the 60-day deadline required by law. Consequently, the court ruled that the procedural defect rendered the complaint inadmissible regardless of the underlying criminal conviction facts.

Legislator-Regeste

KI-generiert

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: A constitutional complaint filed after the statutory 60-day period from the service of the final procedural decision is inadmissible and must be dismissed without substantive review.

Schlagwörter

KI-generiert
constitutional complaint statutory time limit procedural inadmissibility service of decision formal defect

Zitierte Gesetzesbestimmungen

KI-generiert
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 35 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Zitierte Rechtsprechung

KI-generiert

Fragen Sie sich, wie dieser Entscheid auf Ihren Fall anwendbar ist?

Prüfen Sie diesen Entscheid zusammen mit Bundesrecht, kantonalen Erlassen, Kommentaren und Folgeentscheiden in Legislator AI.

Fall in Legislator öffnen →

Volltext

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., zastoupeného Mgr. Tomášem Vávrou, advokátem, se sídlem Ulrichovo nám. 737, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. 7 To 103/2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadá v záhlaví usnesení označené usnesení vrchního soudu, kterým byla zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 35 T 6/2009 - 844 ze dne 24. října 2011, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení. Stěžovatel tvrdí, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud v tomto usnesení - pro nadbytečnost - nespecifikuje námitky stěžovatele, neboť jak vyplyne z následujícího, ústavní stížnost je odmítána z formálního důvodu, tedy bez věcného přezkumu.

II. Ústavní soud z předložených listin zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Plzni č. j. 35 T 6/2009-352 ze dne 4. února 2010 byl stěžovatel uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 trestního zákona a za to mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou, bylo mu uloženo uhradit Veřejné zdravotní pojišťovně České republiky škodu, a poškozený F. D. byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 30/2010 ze dne 27. dubna 2010 byl k odvolání státního zástupce zrušen výrok rozsudku soudu prvního stupně o trestu a nově byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání jedenácti let, se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou.

III. Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud proto zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána ve lhůtě podle zákona.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V nyní posuzované věci bylo rozhodnutím o posledním procesním prostředku napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. 7 To 103/2011.

Proti (mimo jiné) uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze byla podána již dne 1. 6. 2012 ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2012,

sp. zn. II. ÚS 2051/12

, odmítnuta jako podaná po zákonem stanovené lhůtě. Ústavní soud (tehdy) zjistil, že citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, sp. zn. 7 To 103/2011, bylo stěžovateli doručeno již dne 16. 12. 2011.

Z toho plyne, že i nynější ústavní stížnost, podaná až dne 9. 7. 2012 - směřující proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011, sp. zn. 7 To 103/2011 - je podána zjevně po lhůtě zákonem k podání ústavní stížnosti stanovené. Překážka rei iudicatae se zde neuplatní, neboť předchozí výše uvedené rozhodnutí nebylo nálezem, nýbrž usnesením (§ 35 odst. 1 cit. zákona)

Za tohoto stavu, aniž by se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud usnesením ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2012

Vojen Güttler, v. r.

soudce zpravodaj